Další z milovaných. Těch, kteří stanovili pravidla naší branže, která člověk musí respektovat a ctít. A obdivovat. Stejně jako obdivujeme právě tyhle Dámy za laskavost, humor, eleganci, způsoby, energii a pokoru. Příliš brzy přišel tenhle definitivní okamžik a příliš pozdě budeme schopni se s ním vyrovnat. Jestli vůbec. Děkuju za to, co jsem mohl postřehnout, i za sklenku a sdílení pódií i pozvání. Děkuju Ti!
730 dnů. 7 minut před desátou večer 16.února jsi přišel. Od první chvíle jsi mačkal můj prst. Do teď. Od první chvíle jsi očima, hlasem, rukama, sebou hledal maminku. Do teď. Na Prahu padaly vločky a Vinohradskou nemocnici obejmulo ticho. Bylo skoro ráno a já byl táta. A @gabriela.bouckova maminka. Teoreticky jsme věděli všechno. Byli jsme připraveni být těmi nejlepšími rodiči. Zvládnout vše. A jsme i dál. Teoreticky. Proměnil jsi všechno. Od nejlepšího pokoje v našem bytě, přes švagrovou @ela_bendova , obývák v hernu, pozici spolujezdce u @martisevera , hodnotu času, priority, naše ambice, i stav dvou párů, které si před své hrdé označení musely dát pra. A Aťa ještě jedno pra. Není to jednoduché. Jsou dny, kdy je Tvá urputnost vysilující a nekonečná. Jsou chvíle, kdy nevíme kudy kam. Jsou minuty, jejichž obsah pochopí jen trojúhelník naší rodiny. Jsou noci, kdy padáme únavou s vědomím, že ráno určuješ Ty. Ale každá minuta stojí za to a bytostně toužím si jí pamatovat po zbytek života. Protože se nikdy nevrátí. Jsi láskou, důvodem strachu, předmětem opatrování i nekonečným zdrojem radosti. Jsi náš. Neoddělitelně. Napořád. Jsou Ti dva. Sníh není. Usmíváme se bez roušek, hledáme kousky radosti, a s maminkou jsme Ti včera večer postavili dárek. Společně. S láskou. Buď zdráv, vesel a s námi. Jsme vděční, žes přišel, protože v takovouhle jízdu jsme přestávali věřit. Všechno nejlepší, Alberte, můj synu! Naše štěstí!
Jasně. Neobjevuji Ameriku, zažívám to, co miliony rodičů po celém světě, ale pro mne s nebývalou aktuální intenzitou. Od 22/12 jsme se vlastně nerozdělili. Až na večer v @kingsresortofficial , ze kterého jsem přesně o půlnoci v motýlku a se smokingovým pásem za kulisy ohňostrojů ve dvou krajích uháněl jako James Bond domů. Jsme spolu. S @gabriela.bouckova Vidím ty každodenní změny, pokroky, postupy, pokusy (a omyly), radosti, vzteky, umíněnosti, počítání do deseti s věčně vypadávající sedmičkou, silnější kopání a tempa díky kterým plave aspoň chvíli bez naší pomoci, písničku o bramborách, co byly málo maštěný… A vím, že jsme to my, co určujeme vše. Způsoby, návyky, slovník, chování, slušnost, vstřícnost, disciplínu, sebevědomí, pokoru, vervu, sebekázeň, názory, úctu. Aspoň teď. Aspoň na chvíli. Začetl jsem se u @stibrovicnikolka do diskuse a do těchto otázek. Na internetu naleznete stovky a tisíce zaručených způsobů, jak z dítěte udělat minimálně aspirujícího supermana. Vždy se v nich ztratím. Přečetli jsme pár knížek, ale já zapomínám. Jediné, co zůstává, je to co nám dali rodiče. S maximálním vlastním sebevědomím se snažíme předávat to, co oni dali nám. S jistou přirozenou cenzurou, ale minimální. A tak je to správně. A asi je to jediná cesta. Vědomá. Přirozená. Ale jsou večery, kdy náhodou zrovna neokouzlen krásou své ženy, pochybuji o všem a podléhám strachu z chyby. Chyby v tom nejdůležitějším úkolu. Chyby v utváření jeho osobnosti. Pro perfekcionistu šílený pocit. Ale taky přirozené smíření s tím, jak lidské je pochybovat, a jak si fakt nemůžeme být ničím jisti. Prožíváte-li to samé, myslím na vás. Je to drsnej úkol. O jehož výsledku se dozvíme za roky, jestli vůbec. A nezbývá než děkovat rodičům za to, že alespoň základní směr nastavili. A že máme na co navazovat. #deti #laska #rodina #mise #radost #spolu #furt #bramborypeceny #travickazelena
Jsou to ne roky, ale dekády, co ve svém srdci hýčkám její přítomnost. Je jednou z největších profesionálek, co československá podoba showbusinessu má. Je maminkou. Je divou, kterou nelze přehlédnout. Je hvězdou. Je v mysli pochybující, pro dosažení přesnosti. Je moderní. Je týmovým hráčem, kapitánkou. Je trendsetterkou. Je Sestrou. Je skvělá! Děkuju Ti za věčnou inspiraci a dnes zboř ten náš chrám! @o2arenapraha Mám Tě neskutečně rád. Budeš skvělá! @dararolins_vermi
Předevčírem jsem se před půlnocí vracel z Plzně, kde se mi splnilo letitý přání. Potkat se s Pavlem Vrbou a nezklamal. Přirozený, uvolněný, trefný. Optimisticky skončil podzim s (plzeňskou) Ligou mistrů. Všude byla mlha. Dálnice prázdná. V podstatě. Ticho. Mám občas rád ty chvíle samoty, soustředění se, a myšlenek ryze osobních. A poprvé mne to přepadlo. S plnou silou. Poprvé přišel pocit absolutně nepoznaný a intenzivní. Možná úplně poprvé mi zcela došlo, co prožívá moje máma dodnes, když se obává, jak dopadne můj přesun z místa A do místa B, jaká nutná je odpověď na otázku, jestli jsem v pořádku. Dnes jsem se s nimi rozloučil na letišti. Má žena a Albert. Nejroztomilejší stvoření se svým prvním batůžkem na zádech. Letí na jiný kontinent. Za Sluncem. Za mořem. Táta zůstává tady. Najednou propastně daleko. A během té noční jízdy mě to začalo dobíhat. Budou daleko, neuvidím je, neprobudí mě pusou ještě těsně před Gabi, nebudu ty tři týdny číst večer knihu pohádek a hlavně nebudu moci bezprostředně předejít karambolu, kdyby se nějaký blížil. Obava smíchaná s panikou a stoupák od Berouna v mlze. Je to nesmírně silná emoce. Definující rodinu. Už teď se mi stýská. Už teď vyhlížím zprávu se slovy “přistáli jsme, vše OK”. Nestane se nic, ve dvou jsme se oddělili a shledali tolikrát. Ale tohle je jiný. Mamince jsem se divil, co pořád má s těma otázkama, když můj věk začíná čtyřkou, ale teprve teď jí rozumím. A zažívám poprvé to, co ona s tátou čtyři dekády. A přeju to vlastně každému, protože je to emoce unikátní a nepřenosná. Uvědomuju si i tady, jak moc mi budou chybět. Přiznám se, že těch posledních dvacet měsíců jsem dal vždy ve volnu radši přednost maňáskovi, autu nebo dětské knížce než konstrukci statutu či výběru filtru pro post. A zanedbával komunitu skrytou v tomhle světě. Tak jsem zvědav, co budu dělat, než se vrátí. Kromě obavy o to nejcennější, co jsem díky Bohu potkal. #love #family #Čas #StastnouCestu
Možná to byl rok, kdy jsme se fakt museli začít učit počítat ztráty, abychom učení v roce následujícím praktikovali. Možná to byl rok vztyčeného prstu, kdy měl člověk velkou šanci si uvědomit, jak důležité je všeobecné bezpečí a zabezpečení vlastní, pak rodiny, pak domu, pak ulice, pak obce a z toho pak i země. Možná to byl rok, kdy zodpovědnost za sebe měla být hýčkána a velebena. Je totiž pilířem svobody. Té velké. V překladu – šetřit, chovat se řádně, mravně, laskavě a odpovědně je způsob překonání nesnází, jejichž nejsme příčinou. Ona totiž neexistuje žádná politická síla, která to za nás vyřeší, byť každá to pod marketingovým tlakem slibuje. Je to fakt na každém z nás. Na hospodaření rodiny, na solidaritě a zdravém rozumu. Nechtějme nemožné, protože nemožné dostaneme. Nespoléhejme se na instituce ve chvílích, kdy jsme sami neudělali vše. Vše možné. Byl to můj rok rodiny. Byl jsem v práci nebo s Gabi a s Albertem. Tak vypadalo 93 procent mého času. Snažil jsem se si zapamatovat každý jeho krok, protože význam neopakovatelnosti člověku dojde, až s dítětem. Ostatně do tohoto roku vstoupilo miminko a odchází z něj kluk. A my dva, rodiče, se jen vzájemným stiskem ruky ujišťujeme, že tuhle podobu lásky fakt prožíváme. Spolu. Zanedbal jsem spoustu přátel a kamarádů. Nezmizeli z mého srdce. Ani na okamžik. Jen život nás tří přinesl úplně jiné časové pásmo. Mám vás rád! Poznal jsem desítky profesí díky Inkognitu, stovky odpovědí o naší zemi v Česku, zítra si připijeme na Nový rok a vyhrál jsem Na lovu. Kromě toho posledního vše absolvoval s výjimečným přítelem po boku. @jakub_prachar A s účesem od génia. @daniel_pasek Doma, v O2 areně jsme se vítali s NHL, loučili s Karlem, oslavovali výjimečnost @pragueplayoffs a včera dali poslední sbohem kamarádovi Jardovi. Byl jsem s Jiřinkou ve Varech, s Prochym v Obecňáku, s Mariem na aperitivu, s Honzou na chatě, s dědkem zase v rádiu. Ale hlavně s tátou a mámou o Vánocích. Našli jsme si se ženou další domov a sledujeme z okna, jak rychle plyne řeka. A já jsem vděčen za to, kolik mi ten rok přinesl radosti. Byť nebyl jednoduchý. Ať to máte v roce 2023 stejně. Hodně lásky a nepromarněte ani jednu minutu. Nic jiného nemáme!
Nemáme jedinou společnou fotku. Nemáme jedinej hashtag. Nemáme nic ke sdílení, co by sneslo estetiku Vánoc 2022 a požadavky sociálních sítí. Ale máme sebe. V našem novém domově se prostřidaly postupně až čtyři generace naší rodiny. Našich rodin. To znamená souboje bramborových salátů, rybí polévku, mořského vlka, vepřo-knedlo, svíčkovou, rajskou, klobásu, tarhoňu, risotto i uzenou klobásu. Bylo vše a bylo toho akorát. Dostal jsem boty. Přesně ty, co jsem ztratil, a byly královnami večerů. A knihu Konec stárnutí, abych pochopil, že čas se tenčí. Albert dostal vše. Co přál si, i nepřál. Hasičskou stanici, policejní auto, ponk, medvěda i knížky. Dnes ráno vyhlížel další dárečky, aby definoval pomíjivost. Poprvé jsem byl na Vánoce hrubě nespolečenský – minul rodinu @daniela_perinka , prošvihl štědrost @monika_absolonova , polibek @honzapesek82 i prani od @ivanagottova . Nezvládli jsme to. Byli jsme spolu. S @gabriela.bouckova Ve třech. A v mikro-okamžicích ve dvou. Ale jako rodina pořád. A to chci všem popřát i v tak obyčejný den. Hýčkejme si to, co máme. Není to samozřejmost. Byť se to může zdát jako banalita, nikdo z nás neví, jestli to není naposled. Krásný, klidný čas. Všem. A aspoň jeden odvážnej zážitek do konce roku. A děkuju, že to někdo čte.
Byla nejkrásnější. Moje žena. I po 700 kilometrech spolujízdy z hor. I po 2000 odpovědích na otázku “co to je?”. Já se dotknul krásy jen díky mým tvůrcům @daniel_pasek a @zooz_ie , kteří dělají možné z nemožného už víc jak 10 let. Byl to skvělý večer. Vše je popsáno a zaznamenáno, ale já se musím vrátit. Po Lvech jsme zažili malé absolventské setkání naší DAMU produkce. (@libadrdakova @teherekuc @blanka_cichon )A nejsilnějším okamžikem pro nás bylo ocenění pro Dámu Marcelu Pittermanovou. Geniální profesionálku a jmenovkyni našeho Jirky. Tedy Jiřího Pittermana, bez kterého by české televize nebyly. A který byl naším milovaným pedagogem s bryskním přechodem ke kamarádství. Se zachováním maximální úcty. Mužem, který nás vloni opustil, ale vlastně nikdy neodejde. Paní Marcela dělá nenápadnou, nedoceněnou, neviditilenou, ale naprosto zásadní práci. Je dramaturgyní. Dotváří trojúhelník tvorby. Je na vrcholu s režisérem a scénáristou. Je poslední opozicí tvůrců. Je zcela zásadní součástí jakéhokoli audiovizuálního díla. Nikdy se nedostane do nominací na Lvy, nikdy se neobjeví v lesklém časopise, nedostoupí na piedestal, ale zásluhy na celku jsou více než markantní. Ta funkce je nevděčná. Ale ta práce je skvělá. Posledních dvacet let ovšem Pittermanovských druhů potkávám míň a míň. Možná to nezní tak nějak sexy – stát se dramaturgem – ve srovnání s ostatními elementy tvorby. Možná je to jenom moc práce. Ale přitom je – dramaturgy – potřebujeme jako sůl. Už jen proto, aby český film začal být znovu konkurenceschopnější za Ambergem a Poysdorfem. Aby znovu dokázal být trefný, úderný a aktuální. Globálně. Ale co film!? I tvorba televizní, kde zmíněná profese hyne úplně stejně, je potřebuje. A když to přeženu, dramaturg by se hodil nám všem, co vstupujeme na sociální sítě už jen proto, aby ty vstupy byly lepší. Je skvělé, že se ta profese připomněla. A je skvělé, že se najde pořád tolik tvůrců a mecenášů, že můžeme mít České lvy. A že my diváci máme možnost vidět tolik českých filmů. Takže hezkých 30 a příští rok je to 2/3 nebo 9/3? 🙂
💙💛❤️ Jednou jsi Pražákem a to si neseš celej život. A máš na co bejt hrdej! @liborboucek a jeho speciální předzápasová motivace. Užijte si ji i naživo na nejbližších zápasech s Motorem a Kometou! ➡️ hcsparta.cz/vstupenky
Ono to fakt není o jídle. Pomalu končíme první prázdninový nádech a vzhledem k tomu, že jsem nechal srdce v Olomouci, musel jsem se dostat k @premekforejt . Jasně, standardní recenze budou mluvit o surovinách, platingu, vínech, načasování, vyváženosti chutí.. Ale já jsem po restauračních cestách došel k jedinému kvalitativnímu měřítku. A to je situace, kdy se vám prostě nechce odejít. @entreerestaurantolomouc je to místo. Místo dlouhého obědu, kdy sedíte, mluvíte, milujete se a je vám prostě dobře. Ta atmosféra je nejdůležitější. Chody jsou jen součástí celého společenského momentu. To nadechnutí, bytí a ochutnávání je podstatné. Vytvořil jsi setsakramentsky dobrou rodinnou platformu a nutkání se vracet je strašně silné. Děkuju, Přémo, za možnost tam být a byť žijeme v době spoluprací, tohle je jen pokorný dík za to, zažít skvostný nedělní oběd, který není otázkou půl hodny! A jet tramvají zpátky do Horky bylo božský! #obed #ella #16 #radost
O kouzlu její Lucerny jsem slyšel, ale do včerejška jsem nedostal šanci na sobě vyzkoušet jeho efekt. Bylo to bez nadsázky strhující. Myslím, že nejcennějším a vlastně jediným know how naší profese jevištních pracovníků vystupujících za sebe, je autentičnost. Chcete-li – opravdovost. A včera jsme dostali plnou palbu. 110 minut Moniky, která je chvílemi divou, převtělením Adele, ctitelkou odkazu Hany, Karla i Mekyho, hrdou mámou, dcerou, sestrou, ale nepřetržitě sarkastickou holkou mýho věku – tudíž mladým člověkem s nepodstatným číslem v občance. Je upřímná. Na jevišti. I v životě. Jsem vděčen za lístky a za to, žes nám doma odstartovala Vánoce. Události posledních týdnů potřebovaly nejen tenhle zážitek, ale jak říká monacká královna Heduš, i sklo po něm. Byl to dokonalý večer! Děkuji za výjimečnou dámskou společnost. #lucerna #koncert
Narodil se možná v nejnapínavější době našich dějin. Pár týdnů po hrdinském atentátu na Heydricha. První tři roky života žil ve válce. Troufám si tvrdit, že i kvůli tomu jsem díky němu pochopil, co je to hrdinství. Jedna z prvních vět, kterou řekl, byla: “to byla ale ána..” v reakci na ojedinělé bombardování Prahy. Žil dětství a mládí s ideály hrdinů westernů, smyslem pro spravedlnost a hlavně spoléháním se na sebe. Když mu bylo jedenáct, vnímal, jak rychle se z finančního majetku stane nutné minimum. Díky svému tátovi ví, jak stěžejní jsou v lidské společnosti řemesla a jak důležitá disciplína. Po průmyslovce potravinářské vystudoval VŠE. Stal se inženýrem. S obavami z umístěnek. S ambicí. Stejnou jakou jsme v tom věku měli všichni. V kulisách jazzu, nadechnutí se, náznaku změn. Ve dvaceti šesti letech se snažil sehnat (jako mnozí) odvážné pro ozbrojenou revoltu proti nepříteli. Skončilo to česky. Bez brutálních ztrát ale bez masivního odporu. DNA národa získalo další zápis. Vlastníma rukama se svojí ženou postavil dům. Začal ve dvaatřiceti. Pomáhali kamarádi. Dokázal něco, čeho bych nebyl absolutně schopen. Nezadal si. Pracoval. V roce 1980 se mu narodil syn. Nebyl doma. První týden. Ale každý další – dodnes – mu věnoval. S maximání svědomitostí a péčí. Devadesátá léta vnímal jako šanci pro celou společnost. Pracoval, samostatně, s vlastní firmou. To české DNA ovšem dokáže leckoho unavit. S úctou jsem sledoval, jak po vzoru z venku startoval filantropii a klubismus u nás. Stovkám lidí se zrakovým handicapem zlepšil život. A k tomu pěstoval muchovník kanadský, dýně, patizony, jablka jako jeho táta, a nedal dopustit na habry. Vloni v únoru se stal dědečkem. Poprvé jsem měl pocit, že jsem mu dokázal velkou měrou splatit to, co mi dal. A dnes je mu osmdesát. A já si s každým dnem víc a víc uvědomuju, jak velké štěstí mám, že zůstal v Praze a stal se mým tátou. Všechno nejlepší a pevné zdraví, tatínku! Jsi napořád mým největším hrdinou! #tata #deda #hrdina #rodina #80
Před čtyřiadvaceti lety mi bylo osmnáct. V životě člověka velký den, možná i mejdan, možná zlom. Já trávil odpoledne a večer na velkolepý party Eurotelu, kde všechno blikalo, hudba hrála, a stoly se prohýbaly. Ostatně GSM bylo v plenkách a pořádně drahých, tak si to mohli dovolit. Byl jsem ve čtvrťáku na gymplu, dvořil se Lence, měl před prvním televizním cyklickým pořadem a dostal jsem na starost Jeho. Projít s ním ten večírek a o den později jeho show ve Sportovní hale. Jako moderátor a překladatel. Já maturant, on nejvíce vydělávající člověk ve světovým showbusinessu. Když začínal raut, říká – dneska jsi plnoletej, měli bychom to oslavit. A tak se taky stalo, i když to byl spíš sled komických situací, než mejdan stylu Las Vegas. Odešli jsme do úterní noční Prahy a opustili velevážený hosty, hostesky, i tehdejšího předsedu Sněmovny PČR. Byl to večer konverzace, mých otázek a jeho odpovědí. Koukal jsem na něj jako na autoritu, zkušenýho chlapa, kterej dokázal dobýt Olymp, a který má absolutně úchvatnou kariéru za sebou. Prostě solidní starší týpek, kterýho je třeba brát jako inspiraci a obdivně hledět na to, co dokázal. Jmenoval se David Copperfield a bylo mu tehdy 42 let. Tolik je mi dnes. Nebudu naše dráhy srovnávat, nejsem blázen. Jen si začínám uvědomovat, že tenhle věk může vzbuzovat podobný pocity, jako jsem tehdy měl já, u generace mojí švagrový a jejích sestřenic. Ten večer v roce 1998 jsem si říkal, co tak v jeho věku budu dělat a připadalo mi to jako nemožně daleká doba. Je tady. Teď. Je to zlatej střední věk. Prostředek. Touhy a chutě se moc nezměnily, ani apetit, ale v plnovousu pomalu začíná být stříbro stále běžnější. Snad ještě nezačínám mudrovat, rekapitulovat, vzpomínat a nudit. Snad třeba někoho ta cesta zajímá. Ty osmnáctiny jsem oslavil ve dvou s Davidem, když nepočítám konsternovaný okolí v Botanice, na Štvanici a v Roxy. O skoro čtvrtstoletí jsem si polepšil. Jsme tři. Moje žena, syn a já. A děkuju za každej další den na světě, protože nic jinýho není a je to jediný bohatství. A vám, co jste mi napsali, děkuju za přání! Moc! #42 #thanks #diky @copperfield – thank you so much for finding who I am #jedemedal #krasnyAdvent
A je to tady. Potřetí ta výsadní možnost vzít si košili a potkat sousedku jako volební komisařku. A hodit tam svou volbu. Asi je jasný, jaký je rozdíl mezi konvenčními a sociálními médii. Kdo se prezentoval v konvenčních, prošel alespoň elementárním výběrem. Někdy ne dokonalým, ale výběrem. Sociální média neselektují. Každý mluví. Každý může. Je to skvělé, ale neříkejme tomu pluralita. Pamatuju si, jak byly v naší rodině volby svátkem. Do jisté míry i intimním. Kdo nechtěl, nemusel říkat, koho volí a nikoho to nepopouzelo. Prostě se volilo a ctila se i ta forma volby za plentou, kde je člověk sám. Teď je to skoro jinak. Mnozí sdílí názor, zvolání, pózu. Každý hledá elegantnější vyjádření, které vyvolá větší odezvu. Ostatně od toho sociální sítě jsou. Akcent osobní důležitosti. Střípek výjimečnosti. Iluze. Částečně fakt. Užijme si to, co nás čeká. Sami. V sobě. Volte si každý, koho chcete a berte jako jedinou kontrolu sebe sama. Protože v tom se skrývá odpovědnost. A třeba, když se vám bude chtít, nechte si tu volbu pro sebe. Nebo zkuste odpovídat až na otázky. Jsme skvělá země uprostřed Evropy s potenciálem, který je v každém z nás. Ne v politicích. V nás. Nenechme se rozdělit něčím, co skutečně nepromění každodenost našich životů. Příjemnou volbu Česko. A nebo jen příjemný víkend. Držme pospolu! #huravolby #Losna #Maznak #cesko
Dnes bude ta husa obzvlášť vypečená. Kromě dvou druhů zelí a lokšů si dovoluji nabídnout jako doprovod následující. Už netuším, kolikátá sezona, ale každopádně produkt zrající. Trvanlivý a čerstvý. Dnes večer startujeme novou řadu pořadu Máme rádi Česko. Budou se dít věci. Dokonce si troufám tvrdit, že ten úsměv kolegy @jakub_prachar může být jen a pouze dočasný. Na archivním snímku není pan @vojtakotekoff , který do sezony vlétne ve velkém stylu a nepodcenil přípravu. A k tomu celá řada dalších milých hostů, kteří jsou tu pro vás, aby husa chutnala s úsměvem na rtech. Tak když se vám bude chtít, koukněte se na Primu. My tam na vás budeme čekat. A díky za těch (skoro) deset let! @primaftv heute abend!!
9.srpna 2014 jsme ve dvou byli na Konopišti a v pekelné výhni nalezli kus romantiky, o dva roky později jsem vyrazil s @prochazka1490 rodinou na Loket a říkal si, že pauzy mezi vystoupeními by mohly být kratší, protože co já bych dělal na střelnici a vůbec co kromě Ostravaru bez dítěte poznávat. A letos to přišlo. Jeho první festival, jeho první páska na ruce, první zamilování se do holky na vedlejší dece, a jejich první společná sušenka, a první opakovaný skákací hrad a pády z něj, a první razítko, a první nakouknutí do zákulisí, a první zvuková zkouška se @sebastian_officialni , a první blackjack a první setkání s @richard_a_karin , kluky @krystof_instagram a vůbec první tak trochu hudební sobota. Padl. Usnul. Ale s úsměvem na rtech a mně jen dochází, jak skvělý Kryštof Kempy jsou. Jsou o rodinách. I o jedné velké rodině. O radosti. O sdílení. O společnosti. Vyfotil jsem se mnohokrát, ale nikdo nemířil do obvyklých festivalových ethanolových komnat zapomenutí. Děkuju, že jsme s Albertem a @gabriela.bouckova jako rodina mohli začít právě tam. Ve Svojšicích. Děkuju taky milované @zlproduction , protože to je též široká rodina preciznosti a definice profese. Podzim nebude lehkej a možná ani další roky, ale myslím, že za těch osm let ve stanovým městečku mohli v euforii vzniknout další návštěvníci a tím se Kemp stává zcela udržitelným. Byla to sváteční radost, děkuju za přání. P.S.: ten můj výraz je výrazem dojetí z dojetí. 🙂
Během letní přestávky jsme se zaměřili na přesnost v útoku a návyky v oblasti honorářové defenzivy. U mnohých jsme se pokusili o zlepšení kondice a nacvičovali jsme spíše nestandardní situace. Tým sice neposílil Dán s tabletem ani jsme neměnili systém 4-1-1. Dynamika ovšem byla všudypřítomná. Po zvážení možností na přestupovém trhu a pohledu do peněženek, a na poslední chvíli, jsme získali borce na hostování s obcí. Tou obcí je myšleno celé Brno, se kterým počítáme a zbožňujeme ho. V tréninku exceloval hlavně v cateringové oblasti a tak jsme se rozhodli vyslat ho v základu už ve třetím kole. Od začátku se projevila jeho vyzrálost v koncovce a byť se jedná o posilu téměř exotickou, s týmem si rozumí a stará se o pohodu v kabině. Zároveň základní kámen sestavy Petra N. oznámila těhotenství, které ovšem velmi pravděpodobně nesouvisí s angažováním Petra Š. K zápasu nastupujeme v obvyklém čase po ZOO, na stadionu Primy. Těšte se, Petr je v životní formě. Díky všem! @jakub_prachar @brzobohatyondrejofficial @petranesvacilova @primaftv #mercedes #brno #boby #luzanky #skopek @petr.svancara
Tak dneska letos naposledy. Skoro, ale Silvestra nepočítám. A z toho, co jsem viděl, musím říct, že jeden z nejlepších dílů, nebo možná úplně nejlepší. Jsem vděčnej za možnost potkávat se v práci s přáteli. Jsem vděčnej za to, komu můžu naslouchat, a s jakou láskou se ten náš mikroteam k tomuhle projektu staví. Jsem vděčnej za autenticitu každý vteřiny, která se dostane na obrazovku. Jsem vděčnej za to, že se prací můžu bavit. To je ale vlastně nepodstatný. Nejdůležitější jste vy – diváci. Každý týden ve čtvrtek je vás neskutečný množství a podle reakcí i křivky sledovanosti vás to prostě baví. A to je pro nás absolutně klíčový. Tak dneska to prostě bude plnotučný. I díky tomu, že dorazil dvojnásobný Slavík a jednomu z mých kamarádů se splnil sen. Markova přítomnost je pro mě strašně cenná. A vážím si toho, že přišel na místo, od kterýho fakt nevěděl, co čekat. A vydržel do konce. Tak za Inkognito dnes hezké Vánoce! A děkuju, kamarádi! Vy, co jste vidět na fotce i vy, co jste za objektivem. A taky vy, co přicházíte představit svoji práci. Děláte to prostě dobře! Hned po ZOO vánoční Inkognito! #show #zpev #tanec #bezZvirat #lehce #nelechtive DIKY @primaftv
Dneska by měla narozeniny. A troufám si odhadnout, jaký by to byl den. Takový jako vidíme. Plný Slunce, radosti a oslavy života. Takový, co dodává optimismus do dnů dalších. I po tom více než roce je těžký přijmout, že slavit zde musíme sami. Bez ní. Ale v srdci s ní. Ten obrázek připomíná poslední televizní vystoupení. Další oslavu. Kulatých narozenin Jiřinky. Ani v duchu by nás nenapadlo, že je to televizní epilog. Člověka, co rozdal tolik radosti. Ta energie, kterou při červené zářila, všechny podobné myšlenky vylučovala. Byl jsem u toho a zpětně si toho okamžiku vážím víc a víc. A upřímně se tolik těším domů do @o2arenapraha , kde 6.února budeme mít šanci oslavit její život. Její hudbou, jejími texty. S jejími přáteli. A něco mi říká, že šampíčka se tam vypije jako nikdy před tím ani po. Tak se na vás budeme těšit a díky za důvěru, že takovým večerem mohu provést. Těším se. Lístky jsou docela trefným vánočním dárkem. A stále jsou, jestli jste nestihli Lucernu, která za 9 minut hlásila vyprodáno. Ale to se člověk nemůže divit, tohle Hanička uměla a umí!
Byly to ale prázdniny! Víceméně odstup od digitálního světa a maximální soustředění se na osmnáctiměsíční život vedle mě, který kvete, denně se mění, a je zdrojem čisté radosti nejen pro nás – rodiče. A rodiče budou dobře vědět, že v tomto věku je odpočinek na hony vzdálen odpočinku bezdětnému. Ale stojí to za to! A tak dnes s radostí a nervozitou vyhlížím start své devatenácté televizní sezóny. 40. díl. Premiérový. Pořadu, který je klasikou a přesto neprěstává překvapovat. Inkognito. Vloni touhle dobou jsem doufal, že překleneme podzim a pak se uvidí. A jedeme dál. S obyčejnou a v téhle době tak potřebnou zábavou. Dnes navíc s rodinným půdorysem neobyčejných rozměrů. Budeme rádi, když si po všedním dnu odpočinete s námi. Startujeme hned po ZOO a tak to bude každý další čtvrtek. #mama #sezona2 #klasika #vesticka #zabava #DnesVecer @primaftv #inkognito
Hodně lidí se občas ptá, co pro mě znamená “ten fotbal”. Dnes vidí nejčistší odpověď. Nejsledovanější událost. Napětí, emoce, mistrovství, Kylian, genius v pruhovaným dresu. Je to absolutní vášeň, neodhadnutelný drama, a obdiv k mistrovství jedinců. Nikdy se ani nepřiblížím k těm, co ovládají ten obdélník obvykle 105×68 metrů. Sleduji 9.finále v životě, třetí se svojí ženou. První jsme viděli pod sicilským Sluncem, druhý za úsvitu v Santa Monice. Tohle je první s Albertem, který mohl být Kylianem. Kdybych nevyměkl. Jednou mu budu tohle finále připomínat. Využil ho ke kresbě. Asi Kylianova pohybu. Neskutečnej zápas. Neskutečný mistrovství. Těším se na jaro s @petrsveceny na @o2tvsportcz 🙂
V tenhle den, kdy obzvlášť velebit se mají ony a u mě tuplovaně @gabriela.bouckova , neb má i svátek je třeba něco schovat dovnitř. A jsem rád, že u nás v Miele vydrží skvost typu mrkvového dlouho čerstvý i díky funkci PerfectFresh Pro, protože sníst to najednou by byl hřích. I když hřích sváteční.. tak vše nejlepší Ženám! @miele_cz_official
Vařit pro tři a ve třech je úplně jiná výzva než ve dvou. Přiznám se, že jsem si chtěl splnit sen. Bez kompromisů si vybrat spotřebiče, které budou nadčasové, inovativní a elegantní. A někde člověk musí začít. Já jsem začal rovnou u @miele_cz_official Člověk totiž výběr nesmí podcenit a nesmí se bát zeptat. I když můžou být dotazy triviální. Děkuju Miele za odpovědi.
