Ladislav Zibura Instagram – Včera jsem výjimečně nevyjel do Valašského Meziříčí vlakem, ale autem. A dneska mě čekala cesta přes Rožnov, Vsetín a Zlín – projel jsem při ní půlku Valašska.
Jel jsem po silničkách, kam už se možná ve svém životě nikdy nepodívám. Tohle mi vždycky přišlo jako zajímavá perspektiva – že někde ve své zemi jste jedinkrát za celou tu majestátní délku lidského života.
Cesta mě vedla prudkými zatáčkami, které takhle ve sněhu vypadaly jako temné záhyby v neustlaných peřinách. Nad krajinou visela mlha, která při jízdě do kopce houstla s každým dalším metrem.
Jel jsem pomalu, mnohem pomaleji, než nabízely kulaté značky. A dobrých dvacet minut mě sledoval starý pán ve škodovce, aniž by se mě snažil předjet.
Tuším, že ho to ani nenapadlo. Byla to to naše tichá dohoda na kluzké silnici… Já projedu každou zatáčku jako první a on mě bude sledovat. On získá pocit bezpečí a já si zase při pohledu čelním sklem budu moci připadat na světě sám.
Poslouchal jsem Neckáře a sledoval silnici ubíhajicí pod koly. Sníh na obzoru i ve zpětném zrcátku plynule přecházel v mlhu, která každý kus krajiny vyřízla ze zbytku zeměkoule jenom pro nás dva.
Pro mě a pro starého pána.
Budu-li mít štěstí, mám ještě před sebou všechny ty desítky let, které jsem četl z vrásek v jeho tváři. Vrásek podobných záhybům v peřinách, kam se každý večer schovávám před světem a doufám, že mě tam nikdo nenajde.
Z oblohy padal sníh a nezdálo se, že by se mlha měla ještě někdy měla rozplynout.
Po dlouhé době jsem si zase jednou přišel svobodný.
Na krátký okamžik věčnosti zarámovaný mlhou. Ve svém vlastním světě, který byl takhle při jízdě do kopce docela stejně kulatý jako celá zeměkoule… | Posted on 29/Nov/2023 03:44:41
