O třicet minut později nám vlakvedoucí začal z reproduktoru zpívat písničku o myšičce, co vařila kašičku, a všechno se vysvětlilo. Skupina středoškoláků nepozorovaně umístila přenosný reproduktor do prostoru na zavazadla. Dostali nás všechny včetně dvojice dozorujících pedagožek. Tahle generace má budoucnost! 😃❤️
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
A o knihovně v Helsinkách jste slyšeli? Já tu trávím už třetí den a nepřestávám se divit. Představte si třípatrovou prosklenou budovu hned vedle hlavního nádraží, která je od rána do večera plná lidí. Do knihovny Oodi se chodí číst, pracovat, učit se, koukat na filmy, hrát si a odpočívat. O rozvážení knih se starají roboti a rozsah toho, co knihovna nabízí, je neuvěřitelný. Celý den tu běží kurzy všeho možného – pletení, modelování nebo hraní minecraftu. Můžete si tady vytisknout věci na 3d tiskárnách či velkoplošném plotteru nebo si zajít do kina, co hraje několikrát denně. Pokud se věnujete hudbě, můžete si půjčit hudební nástroje a ve zkušebně pořídit nahrávku. Potřebujete-li pracovat, můžete si zamluvit studovny či coworkingové místnosti. A relaxace? Dvě kavárny, jedna restaurace, speciální odhlučněné židle ve tvaru vajíčka a nespočet míst k sezení a ležení úplně všude včetně venkovní terasy. Před budovou je hřiště – a vy si v infocentru můžete půjčit míč a jít si zasportovat. Matky tu mají kojící koutek, děti dětský koutek a senioři kompletně bezbariérové prostředí a množství kurzů už od rána. Lidi tu tráví volný čas a baví se spolu – zázračně ale tak potichu, že nikoho neruší. Když přijdete sami, můžete si sednout k šachovému stolku a počkat na někoho, kdo si s vámi zahraje. Nejvíc pozoruhodné mi přijde, kolik je tady lidí všeho věku. Dveře se skoro nezavřou, přesto je tu pro každého pořád místa dost. Na fotkách je jenom zlomek. Na většině míst se totiž fotit nesmí – pro soukromí čtenářů. Když tu sedíte, cítíte, jak do vás plíživě vstupuje klid. Ohromující budova! 🇫🇮
Kdo uhádne, kde budu dneska večer, nevyhraje nic, protože to bylo příliš lehké. Každopádně, @show_jana_krause jsme natáčeli včera a znovu jsem se utvrdil v tom, co si myslím už od první návštěvy… Pan Kraus je milý člověk a má kolem sebe prima štáb. Představte si, že všichni ještě po osmi letech věděli, že už jsem u nich jednou byl. Nu, moc příjemný večer jsem si užil a jakkoli se stydím koukat na svoje rozhovory, dneska si snad tu primu od půl desáté pustím. ❤️🙋♂️
Když dostanu do ruky novou knihu, vždycky se nejvíc těším na jednu věc – až k ní přivoním. Jak bude kniha vonět totiž zůstává tajemstvím až do poslední chvíle. Nedokáže to předpovědět ani nejzkušenější tiskař a jednoduše se dozvíte až tehdy, když ji poprvé otevřete. Vůni knih nejvýrazněji ovlivňuje papír, ovšem vstupují do ní také další faktory. Mezi nimi dominuje inkoust – každá tiskařská barva voní trochu jinak a když jsou v knize barevné stránky, tak záleží na jejich poměru k těm černobílým a taky zastoupení jednotlivých barev. Kromě toho má svou vůni také lepidlo vazby a závisí na materiálu desek – na použitém kartonu a taky tom, zda laminujete, nebo ne. Aby toho nebylo málo, tak se postupem let vůně jednotlivých knih mění. U novějších knih intenzivněji cítíte inkoust, ten ale postupně mizí a vítězí vůně papíru. Už roky tiskneme na stejný papír, švédský krémový Munken. Přesto každá moje kniha voní jinak. V úterý jsem poprvé dostal do ruky tu novou a přivoněl k ní. Dosud převládá inkoust a takhle to mám nejraději. Tak ať se vám hezky čte a čichá! <3
Právě jsem v Praze za tři minuty doběhl z Opletalovy ulice na nástupiště 5J a stihl nastoupit do vlaku, který deset sekund nato odjel. Znovu jsem tím ověřil tezi, kterou formuluji posledních deset let, kdy jezdím vlakem za přednáškami. Pokud umíte chodit svižným krokem, stačí dorazit na libovolné vlakové nádraží v Česku 5 minut před odjezdem vlaku a pohodlně to stihnete. Tři minuty už jsou napnuté, ale jde to stihnout i v Praze. Za dvě minuty to obvykle stihnete na libovolném menším nádraží nebo i větším, když poběžíte. Minutu má smysl zkusit a doufat. Pamatujte, že naděje a rekreační běžci umírají poslední! 😃❤️🚶
Venku začíná být chladno a to pro mě zmamená jediné… Po devíti měsících jsem si zase sbalil kufr a vydávám se na turné s novou přednáškou o cestě po Namibii a Botswaně. Vyrážím takhle za přednáškami osm let a lidi se mě často ptají, jestli mě to ještě baví. Ve skutečnosti mě přednášky baví čím dál víc. Každý sál totiž má jinou atmosféru a pokaždé se sejde jiné publikum. Vždycky volím trochu jiná slova, hraju si s hlasem a učím se co nejvíc vnímat lidi v sále. Dnes v Českém Těšíně, zítra v Rožnově pod Radhoštěm… a během října, listopadu a prosince v podstatě všude od Břeclavi až po Sokolov. Pobavit a zaujmout publikum, to se člověk může učit celý život. Různých proměnných je totiž víc, než by vás napadlo – třeba světlo v sále, délka části před přestávkou, hlasitost hudby, poloha na pódiu, nastavení projektoru nebo efektivní výměna vzduchu o přestávce. Pokaždé je to jiné, a když přijíždím s kufrem na přednášku (vždycky s tříhodinovým předstihem), začínáme s techniky vystoupení vymýšlet na míru pro daný den. S kufrem zase odjíždím o šest až devět hodin později. Odjíždím bohatší o novou zkušenost a taky vzpomínku. Unavený, štastný a s velkou úlevou, že se nám to zase povedlo odehrát až do konce. Pořád je, co se učit, a díky tomu tuhle práci miluju. Učím se ve městech, ke kterým už mám vztah, protože tam jezdím roky. A učím se ve společnosti lidí z divadel a kin, kteří jsou obyčejně srdcaři se smyslem pro romantiku těchle staromilských institucí. Fakt bych vám přál je všechny znát. Stejně jako bych vám přál pracovat s Martinem, Terezou, Lucií a dalšími báječnými lidmi, kteří mi všechno domlouvají a pečují o to, abych nezahálel. Moc díky všem, kdo na moje přednášky chodíte. Díky vám začínám už devátý rok tohohle krásnýho dobrodružství ve vláčcích a na pódiu. A teď už se loučím. Vlak zrovna zastavil v Těšíně a já vyrážím s kufrem do kina. ❤️🙋♂️🇨🇿🇸🇰
Venku začíná být chladno a to pro mě zmamená jediné… Po devíti měsících jsem si zase sbalil kufr a vydávám se na turné s novou přednáškou o cestě po Namibii a Botswaně. Vyrážím takhle za přednáškami osm let a lidi se mě často ptají, jestli mě to ještě baví. Ve skutečnosti mě přednášky baví čím dál víc. Každý sál totiž má jinou atmosféru a pokaždé se sejde jiné publikum. Vždycky volím trochu jiná slova, hraju si s hlasem a učím se co nejvíc vnímat lidi v sále. Dnes v Českém Těšíně, zítra v Rožnově pod Radhoštěm… a během října, listopadu a prosince v podstatě všude od Břeclavi až po Sokolov. Pobavit a zaujmout publikum, to se člověk může učit celý život. Různých proměnných je totiž víc, než by vás napadlo – třeba světlo v sále, délka části před přestávkou, hlasitost hudby, poloha na pódiu, nastavení projektoru nebo efektivní výměna vzduchu o přestávce. Pokaždé je to jiné, a když přijíždím s kufrem na přednášku (vždycky s tříhodinovým předstihem), začínáme s techniky vystoupení vymýšlet na míru pro daný den. S kufrem zase odjíždím o šest až devět hodin později. Odjíždím bohatší o novou zkušenost a taky vzpomínku. Unavený, štastný a s velkou úlevou, že se nám to zase povedlo odehrát až do konce. Pořád je, co se učit, a díky tomu tuhle práci miluju. Učím se ve městech, ke kterým už mám vztah, protože tam jezdím roky. A učím se ve společnosti lidí z divadel a kin, kteří jsou obyčejně srdcaři se smyslem pro romantiku těchle staromilských institucí. Fakt bych vám přál je všechny znát. Stejně jako bych vám přál pracovat s Martinem, Terezou, Lucií a dalšími báječnými lidmi, kteří mi všechno domlouvají a pečují o to, abych nezahálel. Moc díky všem, kdo na moje přednášky chodíte. Díky vám začínám už devátý rok tohohle krásnýho dobrodružství ve vláčcích a na pódiu. A teď už se loučím. Vlak zrovna zastavil v Těšíně a já vyrážím s kufrem do kina. ❤️🙋♂️🇨🇿🇸🇰
Velká věc v Helsinkách je recyklace všeho druhu. Šití se učí i ve škole, jediné narvané obchody jsou second-handy, zálohované jsou plastové láhve i plechovky a v módě jsou retro věci všeho druhu. Pokud sem pojedete, určitě si vyzkoušejte aplikaci ResQ, přes kterou restaurace nabízí za zlomek ceny přebytky jídla. Je to obdoba našeho Nesnězeno, ovšem množství zapojených podniků je nesrovnatelné. V každé ulici v centru kdykoli během dne najdete několik nabídek. A nejedná se jen o jídlo – ale taky freshe, vstupenky na rauty, květiny nebo drogerii. Platí se předem a aplikace vám vygeneruje poukázku. S ní pak přijdete do restaurace, kde už pro vás mají všechhno připravené. Pokud byste tomu věnovali patnáct minut denně a byli přizpůsobiví ve výběru, můžete se živit jenom takhle. Třeba pro studenty je to podle mě geniální věc… My si třeba před chvílí z výborně hodnocené restaurace odnesli tohle jídlo z dopoledního brunche – celkem nás stálo 14 euro. Moc téhle myšlence fandím a doufám, že se bude rozvíjet i u nás! 🇫🇮
Na letišti v Helsinkách můžete čekat na kusu skály pod stromem. A do letadla si můžete přinést sváču od babičky i s krabicí mléka! Pán z ochranky vzal u bezpečnostní kontroly do ruky můj litrový brusinkový džus a já tušil, co přijde. Ale pletl jsem se. “Promiňte, ale tohle musím zkontrolovat,” prohlásil pán a vložil krabici do přístroje. Deset sekund nato mi džus vrátil. “V pořádku, děkuji!” Připadám si jak v románu Julese Vernea!
Tenhle žlutý etažér mi dělá radost. Před dvěma týdny jsme ho našli ve vetešnictví, opuštěný a v dezolátním stavu. Zlevněný z pětistovky na dvě stě. Vlastně na tom byl tak špatně, že se tomu smál i sám majitel. Při pohledu na promoklou, odloupnutou dýhu a zrezivělý chrom nám sám řekl, že si za něj nemůže vzít dvě stovky, ale jenom stovku. Doma jsme chrom obrousili a zničené vrstvy dýhy odloupali. Pak jsme stoleček dali do pucu za pomoci velkého množství kytu, stříbrné barvy ve spreji a dvou vrstev voděodolné barvy. Barvu jsme zvolili žlutou. Za normálních okolností bych to spíš neudělal, výhodou těchhle věcí v dezolátním stavu ale je, že nemáte strach z jejich znehodnocení. Ať to dopadne jakkoli, jenom je vylepšíte. Nu, a výsledkem je tenhle stojan na kytky. Plný starých šrámů, kapek žluté barvy a stop po kytování. A přesně takhle nás těší a připomíná nám těch pár hodin práce! Stejně jako nás těší ty černé obrazy nad ním. Ty jsem zase před třemi roky vytáhl z kontejneru a nechal je zarámovat. A co dělá radost vám? ❤️👷♀️
Jednou z příznačných věcí pro psaní knih je, jak dlouho trvá, než získáte první zpětnou vazbu od čtenářů. Jednoho dne začnete psát o tématu, které plánujete dva roky… a píšete a píšete. Minimálně půl roku. Pak se spustí kolotoč editace, korektur, sazby, psaní anotací a podobně. Knihou už žijete skoro celý rok a dosud vůbec nevíte, jestli čtenáře zaujme. Pak konečně přijde den vydání… a nestane se vůbec nic. Lidé si sice knihu kupují, ale trvá jim nějaký čas si ji přečíst. Namnoze ji navíc pořizují jako dárek k Vánocům. Dobré dva týdny čekáte na první ohlasy. Do té doby se k vám dostávají jen střípky a náznaky. Dokonce už jsem z tohohle důvodu přemýšlel, že bych si knihy svých oblíbených autorů nakupoval jako první, hned přes noc je přečetl, a ráno na ně napsal recenzi. Od vydání mé nové knihy uplynul týden a já jsem přesně v téhle čekací fázi. A vlastně to mám rád. Vrací mě to do doby, kdy jsem byl dítě a všechno mi přišlo hrozně dlouhé a velké. 🙂
Historicky největší (220 diváků) a nejdelší (91 minut) Mashup je venku na herohero.co/Michael 🍾 Mashup architekta @agebrian a cestovatele @princladik , kteří se setkali poprvé, o bydlení ve městě, cestách, architektuře i prostoru pro život na @strecha_radosti Zkrácená verze za pár dní na YouTube a Streamu. Lístky na další natáčení na @gooutcz a Předplatitelé to mají zdarma a přednostně! Foto 📸 @eliskabervidova Díky všem! #MichaeluvMashup #michaelrozsypal #adamgebrian #architektura #ladislavzibura #cestovani #strecharadost
Historicky největší (220 diváků) a nejdelší (91 minut) Mashup je venku na herohero.co/Michael 🍾 Mashup architekta @agebrian a cestovatele @princladik , kteří se setkali poprvé, o bydlení ve městě, cestách, architektuře i prostoru pro život na @strecha_radosti Zkrácená verze za pár dní na YouTube a Streamu. Lístky na další natáčení na @gooutcz a Předplatitelé to mají zdarma a přednostně! Foto 📸 @eliskabervidova Díky všem! #MichaeluvMashup #michaelrozsypal #adamgebrian #architektura #ladislavzibura #cestovani #strecharadost
Historicky největší (220 diváků) a nejdelší (91 minut) Mashup je venku na herohero.co/Michael 🍾 Mashup architekta @agebrian a cestovatele @princladik , kteří se setkali poprvé, o bydlení ve městě, cestách, architektuře i prostoru pro život na @strecha_radosti Zkrácená verze za pár dní na YouTube a Streamu. Lístky na další natáčení na @gooutcz a Předplatitelé to mají zdarma a přednostně! Foto 📸 @eliskabervidova Díky všem! #MichaeluvMashup #michaelrozsypal #adamgebrian #architektura #ladislavzibura #cestovani #strecharadost
Tak už jsou přednášky zase v plném proudu a já z toho mám velikou radost. “S tátou a mámou do Afriky” je cesta, k níž mám velký vztah – a zdá se, že publikum to vnímá stejně. Některé termíny už se vyprodaly, ale nebojte, byli jsme na to připraveni. Kde se vyprodalo, tam jsme přidali další. Třeba 17.10. v pražském @bio_oko, 27.11. ve Valašském Meziříčí nebo 11.12. v Olomouci. Jednoduše – pokud někde bydlíte, já tam budu mít přednášku. A udělá mi radost, když se přijdete podívat. Seznam přednášek najdete na www.zibura.cz Díky moc, že chodíte! Je to krásný si s vámi vždycky cestu zopakovat… <3
