Actress Vlastina Svátková HD Instagram Photos and Wallpapers November 2023

Třetí týden ve škole be like…. 🎖️

,,Já chci. A chci, chci, chci! A protože to chci, nevydržím počkat, vytvářím tlak, stres a ještě všechny okolo obviním, že se nechovají tak, jak já potřebuju.” Fenomén nezralého člověka, který reaguje skrze potřeby malého vnitřního dítěte. A klidně mu může být 50 nebo 60 let. Začne kolem sebe vytvářet napětí, protože si přeci zaslouží odměnu, ocenění, dostat něco zase zpět. Mnoho lidí nazývá lásku jako přesvědčení, že když jsem dal, musím dostat zpátky. Že když o někoho pečuju, musí se mi to vrátit. Když do někoho investuju, očekávám návratnost i s bonusem. “Cítím se sám, nekompletní, tak mě přijeď potěšit, doplnit to, co mi chybí. Věnuj se mi, věnuj mi svůj čas, tělo, srdce. Vždyť to je láska!!!” Navnímat a vidět skrze koho a co uvnitř sebe reaguju je velká dovednost. Dá se natrénovat jako jízda na kolečkových bruslích. Taky mi to nešlo, protože jsem vůbec neviděla, že to je moje malá zraněná holka, která touží po lásce a chce, chce a chce a tak mám na bradě z bruslí jednu velkou jizvu. Proč lidé (někteří) touží tak moc zjistit kdo jsou? Objevit to Tajemství? Proto, že když to uvidí, přestanou tlačit, chtít , mít potřebu hledat ujištění a uspokojení u někoho druhého mimo sebe. Vím kdo jsem a znám se dokonale. Nejsem vůbec dokonalá a ani se o to nebudu pokoušet, už tak mě to stálo dost energie, tato marná snaha. Pozoruju. Miluju to. Pozorovat jak kdo reaguje, co říká, co si myslí, co vyzařuje. A stejně tak se koukám do sebe. Když si ego nutně potřebuje definovat hranice, aby bylo v bezpečí. Když reaguju v emocích a nedokážu do prdele minutu počkat až budu uvnitř v klidu. Když všichni odchází a já stojím sama uprostřed zahrady a cítím se vnitřně naplněná, i když mi nikdo neříká, jak moc mě miluje a potřebuje. Není tohle láska? “Oddat se životu a poslouchat duši skrze tělo jak kompas.”

,,Mami, než umřu – jestli se to někdy stane- tak si to chci tady užít. Těch sto let… Třeba bych chtěl ochutnat mýdlo a vidět co se stane…můžu?” ,,Můžeš…” ❤️

B.A.R.C.E.L.O.N.A #carpediem

Před 20 lety jsem četla knihu od Brandon Bays Cesta a nejvíc mě zasáhlo, že když nastoupila duchovní cestu, začala pomáhat lidem, žít nový, lepší život a myslela si, že tohle je konečně to ono, to co celý život hledala, shořel jí dům. Stála tam před troskami svého domova a přemýšlela proč. Proč ještě? Co se má z toho naučit? Tehdy jsem ji hodně litovala! Dnes stojím před troskami svého dosavadního, starého života, kdy se pořád dokola opakuje jeden průser za druhým. Moje reakce doteď byla v podstatě pokaždé stejná: barvitě umím popsat všem okolo tyto historky z podsvětí tak, že se každý zaraduje, že nežije můj život: ,,Vlastino, to už fakt není možný! Ten dům je zakletý? Tobě padá střecha na hlavu? Ty jsi bourala? Hele, volá Vlastina, dám to nahlas, to bude zase nějaká šíleně vtipná tragédie!” A vždycky byla. Stará Vlastina totiž vytvořila drama, aby všichni okolo věděli, co se jí děje. Stará Vlastina okamžitě reagovala v emocích, které byly VELKÉ! Stará Vlastina potřebovala někoho potřebovat a žádala ostatní, ať něco vymyslí a zachrání ji! Stojím před troskami svého dosavadního života a netečou mi slzy. Dokonce se usmívám. Ne, nejsem zhulená ani opilá. Sedím v křesle a srdce mi bije klidným tempem. Koukám na ten chaos všude okolo a nechci ho už hystericky řešit. Přijímám. Dýchám. Každý večer medituju. Najednou to jde. Předtím jsem nad tím jen mávala rukou a utíkala. Už vidím, kdy jdu do starého vzorce, do nesnesitelného tlaku mít všechno HNED a obrovské TOUHY po jistotě. Jistota není. A když si myslíš, že máš vše, o všechno přijdeš, aby jsi se mohl posunout dál, jako člověk, který přijímá a dýchá. Fascinující. To otevřené srdce, které tě učí milovat i ty, které bys nejraději navždy vymazal. Najednou se koukáš na lidi jinak. Ať udělají nebo řeknou cokoliv, ty v nich vidíš to, co máme všichni společné. Co se mám naučit? Vzdát se všeho starého, čeho jsem se tak urputně držela, co mě definovalo a patřilo ke mě. Dokonale naleštěná podlaha, ze které se dá jíst! Dovolit si o všechno přijít a pustit to. Bosky se postavit před ten popel a s důvěrou cítit, že jdu dál. Tam, kam moje duše potřebuje a moje vyděšené ego tomu nemám šanci zabránit. Proč ještě? Právě proto.

Odletět na ostrov, kde žije občas i šest lidí, spát v domečku bez koupelny a záchodu a zkusit něco vytvořit, napsat, tak jako pár umělců, kteří přijeli z celého světa s tím samým záměrem: hledat inspiraci pro svoji tvorbu, možná pro svůj život při čůrání do trávy. A cestou na to místo vylézt na skálu s instruktorem, který si u lezení zpívá, natáčí a ukazuje mi sokola, který zrovna hledá potravu. A tak jsem si na místě, kde se dalo chvilku opřít o skálu dala čokoládu a koukala, jak mi padá dolů rukavice, abych mohla dolézt na vrchol s omrzlými prsty. Hrdá. Šťastná. Že umím zkrotit samovolně roztřesená kolena a zklidnit svoji mysl, která mi vždycky bude zkoušet tvrdit, že něco nezvládnu. . “Tvořivost znamená být tím, kým jsme, najít slova a obrazy pro naše myšlenky a pocity. Přeložit svůj vnitřní život do vnější podoby, ať už je to zahrada, malba, báseň, domov, dítě nebo způsob života. Můžete být tvořiví svým důvtipem a humorem, způsobem jakým pečujete o svoji rodinu, nebo při cestování. Může si od vás vyžádat odvahu k experimentování, abyste se postavili proti společnosti a byli výstřední v tom, jak rozvíjíte vlastní styl osobnosti a života…” ( Thomas Moore) . #norway #ostrovumelcu #hiddenhideaway #artgallery #art #artist

Jsem holka odchovaná na knihách. Někdo chodil za školu, já do knihovny, toulat se sama mezi regály. A pak jsem na to na chvíli zapomněla. Co potřebuju, co mě sytí, kam se mám chodit toulat, abych se zase našla. Miluju se učit. I proto je můj život plný podnětů, zvratů a příležitosti růst. Včera moje kamarádka Zuzka všem u stolu řekla: ,,To, co se stane Vlastině za týden, se mně nestalo za celý život.” Všichni se zasmáli, já se jen pousmála. “Pro ty, kdo se ubírají jinými cestami a činí jiná rozhodnutí, jste pouhou fikcí. Pro vás jsou smyšlenkou zase oni. Máte se od sebe navzájem co učit.”

První podzimní dny a nejčistší bazén, jaký jsme kdy v životě měli. Děkuju, kamarádi 🙏🏻❤️ … a konečně závlaha, vyvapkovaná pergola, zasadila jsem cibule a oživila azalku, odvezla desátou žábu za humna a měla před domem lišku… ještě zbrousíme a natřeme okna (děti možná i zadarmo), barevní ptáčkové budou mít miminko a ze střechy budeme koukat na západy slunce a už teď vím, že mi nechybí nic. … i když …. …… 🪽 . #home

První podzimní dny a nejčistší bazén, jaký jsme kdy v životě měli. Děkuju, kamarádi 🙏🏻❤️ … a konečně závlaha, vyvapkovaná pergola, zasadila jsem cibule a oživila azalku, odvezla desátou žábu za humna a měla před domem lišku… ještě zbrousíme a natřeme okna (děti možná i zadarmo), barevní ptáčkové budou mít miminko a ze střechy budeme koukat na západy slunce a už teď vím, že mi nechybí nic. … i když …. …… 🪽 . #home

První podzimní dny a nejčistší bazén, jaký jsme kdy v životě měli. Děkuju, kamarádi 🙏🏻❤️ … a konečně závlaha, vyvapkovaná pergola, zasadila jsem cibule a oživila azalku, odvezla desátou žábu za humna a měla před domem lišku… ještě zbrousíme a natřeme okna (děti možná i zadarmo), barevní ptáčkové budou mít miminko a ze střechy budeme koukat na západy slunce a už teď vím, že mi nechybí nic. … i když …. …… 🪽 . #home

Koupila jsem si krásnoplodku a mokré vlasy usušila na slunci. Dvakrát zapomněla kam jedu a ztratila se na cestě domů. Uzemním se příště… . #obycejneokamzikystesti

Říjen v jednom videu, do kterého se ani nevešlo vše, co moje duše zažila. Radost z bytí. Tak by se mohla jmenovat první kapitola mého současného života. . #vdecna

Když se otočím, vidím zkušenost. Jednu, druhou, třetí. Každá má jiný tvar a zabarvení, ale ze všeho nejvíc ji mám spojenou s vůní. Vždycky budu vědět, jak voněla moje první láska. Nikdy nezapomenu na vůni duchen u babičky a pole, kde kopala brambory. Vůně prvního setkání s mořem, shořených řas od zapalovače i mého syna přiloženého k prsu hned po porodu. Vůně lásky, touhy, odvahy i slz, které bolí a formují tvar duše. Vůně nám ukazuje cestu ve tmě a naviguje zpátky domů. A teď je tady. Vůně, kterou jsem vymyslela a namíchala u úžasné Kateřiny v @aroma_atelier … Tvořila jsem ji už před delší dobou, ale zrála jako šampaňské v lahvi na kalech. Čistá, z těch nejlepších éterických olejů, netoxická, na kůži na jakékoliv místo. Kontroverzní, bez touhy zalíbit se všem. Afrodiziakální jako touha po životě. Silná jako jemná, ženská duše. #11 by @adore_sperky www.adoresperky.com