Cover shoot for @mariannemagazine Thank you 🌞 Děkujeme za fotky @lukaskimlicka a za rozhovor @eliskavrbova Make-up & hair: @nataliehostacna Styling: @miraromaniv Produkce: @sabinaolijve Supervize: @martinsust moni.maja Šéfredaktorka: @monikamudranincova
Cover shoot for @mariannemagazine Thank you 🌞 Děkujeme za fotky @lukaskimlicka a za rozhovor @eliskavrbova Make-up & hair: @nataliehostacna Styling: @miraromaniv Produkce: @sabinaolijve Supervize: @martinsust moni.maja Šéfredaktorka: @monikamudranincova
Cover shoot for @mariannemagazine Thank you 🌞 Děkujeme za fotky @lukaskimlicka a za rozhovor @eliskavrbova Make-up & hair: @nataliehostacna Styling: @miraromaniv Produkce: @sabinaolijve Supervize: @martinsust moni.maja Šéfredaktorka: @monikamudranincova
Cover shoot for @mariannemagazine Thank you 🌞 Děkujeme za fotky @lukaskimlicka a za rozhovor @eliskavrbova Make-up & hair: @nataliehostacna Styling: @miraromaniv Produkce: @sabinaolijve Supervize: @martinsust moni.maja Šéfredaktorka: @monikamudranincova
V Česku jsem byla měsíc a pořád jsme se někam přesouvali. Od té doby, co jsem se vrátila z Thajska, je jóga první věc, co ráno dělám a na co hledám prostor, ať jsem kdekoliv. Stal se z ní můj osobní rituál, moment napojení se na sebe, na svoje tělo, na svůj dech. Zastavení, utišení, uvnitřnění. Něco posvátného, jenom pro mě. A pak se někdy kouknu kolem. A vidím jógu jako něco esteticky dokonalého. Jogíny ve sladěných outfitech, v krásných prázdných prostorech, provádějící dokonale všechny těžké pozice. A tak (si) připomínám. Jóga nemá být fotogenická Nezáleží, co mám na sobě. Nezáleží, jak vypadám. Záleží, co se děje UVNITŘ, co CÍTÍM. Jóga není o podávání výkonů, ani o sebevylepšování. Jóga není o dokonalých pozicích. Dělám ji jen a jen pro sebe. Často v pyžamu, s ranním messy drdolem, s ospalkami v očích. Často v malých pokojíčcích, kde je sotva místo roztáhnout ruce. Někdy padám, něco mi vůbec nejde, nějaké části těla mám ztuhlé a neohebné. Je to ale moje. A pro mě. Jóga je o spojení sama se sebou, se svým tělem, dechem a duší. Jóga je o tom jenom BÝT, BÝT TU PRO SEBE, a ne pro nikoho jiného ✨🙏🏻
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Lehce rozmazaný poklady z voděodolnýho foťáku na film 💦 ~ Albert took a disposable camera in the water and this is the result 🫶🏻
Lehce rozmazaný poklady z voděodolnýho foťáku na film 💦 ~ Albert took a disposable camera in the water and this is the result 🫶🏻
Lehce rozmazaný poklady z voděodolnýho foťáku na film 💦 ~ Albert took a disposable camera in the water and this is the result 🫶🏻
Lehce rozmazaný poklady z voděodolnýho foťáku na film 💦 ~ Albert took a disposable camera in the water and this is the result 🫶🏻
Lehce rozmazaný poklady z voděodolnýho foťáku na film 💦 ~ Albert took a disposable camera in the water and this is the result 🫶🏻
Lehce rozmazaný poklady z voděodolnýho foťáku na film 💦 ~ Albert took a disposable camera in the water and this is the result 🫶🏻
Minulý týden jsme oslavili naše 7 leté výročí. Surfování nás spojuje už od začátku našeho vztahu. Když jsme se poprvé potkali, přiložili jsme k sobě naše telefony a zjistili, že na krytech oba máme vlny. To jsme ještě netušili, jak moc vlny a surfování ovlivní nejen náš vztah, ale i náš život. Přestěhováním do Portugalska jsme si oba splnili sen bydlet u oceánu. Už v Ericeiře bydlíme rok a půl a pořád nás nepřestává překvapovat. Víme, že tohle místo je pro nás láska na celý život, stejně tak jako oceán a surfování. A i proto jsme vytvořili tohle video. Je to taková naše poklona Ericeiře, Portugalsku, surfování, oceánu, vztahu nás dvou… Vzpomínka, ke které se budeme rádi vracet. A vám chceme předat takovou malou ochutnávku Ericeiry a našeho života tady 💦🌊🤍
Máme pro vás další akci, tentokrát v Česku! 💚Rozhodli jsme se pro Vás přichystat Vlnění Tábor na @knezickachalupa v Krkonoších. Podnikneme společně túry v horách, výborně se najíme, zacvičíme si jógu, řekneme si něco o zdraví z pohledu psychosomatiky a zazpíváme si s kytarou u krbu. Chceme z Vlnění vytvořit něco víc a spojovat lidi na stejné vlně. Baví nás potkávat se offline, mimo sociální sítě, protože opravdové zážitky nám v dnešní době chybí. Pokud to cítíte tak jako my, chcete eliminovat čas u obrazovky a vyrazit do přírody, přidejte se k nám! Čekají vás túry, jóga, zajímavé workshopy a v neposlední řadě i masáže. Dali jsme hlavy dohromady s našimi kamarády @barbora_stefanova a @adasprasek . Jsou to rodáci z Krkonoš, kteří nás poprvé vzali na skialpy. Možná jste je měli možnost potkat na našem skialpovém výletě v únoru. A nebo jste je slyšeli v našem podcastu. Pro víc informací klikněte na link in bio a nebo napište na [email protected]. Těšíme se na vás!!
Máme pro vás další akci, tentokrát v Česku! 💚Rozhodli jsme se pro Vás přichystat Vlnění Tábor na @knezickachalupa v Krkonoších. Podnikneme společně túry v horách, výborně se najíme, zacvičíme si jógu, řekneme si něco o zdraví z pohledu psychosomatiky a zazpíváme si s kytarou u krbu. Chceme z Vlnění vytvořit něco víc a spojovat lidi na stejné vlně. Baví nás potkávat se offline, mimo sociální sítě, protože opravdové zážitky nám v dnešní době chybí. Pokud to cítíte tak jako my, chcete eliminovat čas u obrazovky a vyrazit do přírody, přidejte se k nám! Čekají vás túry, jóga, zajímavé workshopy a v neposlední řadě i masáže. Dali jsme hlavy dohromady s našimi kamarády @barbora_stefanova a @adasprasek . Jsou to rodáci z Krkonoš, kteří nás poprvé vzali na skialpy. Možná jste je měli možnost potkat na našem skialpovém výletě v únoru. A nebo jste je slyšeli v našem podcastu. Pro víc informací klikněte na link in bio a nebo napište na [email protected]. Těšíme se na vás!!
