Život v Portugalsku jsem si vysnila. Bydlet u oceánu, každý den surfovat. Cíl byl 100 surfování za rok – já jich loni zvládla dokonce 155. Do Ericeiry jsem ale taky přijela hledat lásku k sobě a taky k životu, kterou jsem někde po cestě poztrácela. V Praze jsem dny spíš přežívala, než prožívala. Připadala jsem si jako robot, který splňuje jeden úkol za druhým, ale má necitlivou tvrdou schránku. Cítila se zaseknutě v zajetých kolejích. Portugalsko se jevilo jako vysvobození. Učila jsem se tady naplno žít. Uvědomila si, jak moc mi chybí blízkost přírody. Že pohyb může být neskutečná radost a ne jenom povinnost. Že následovat srdce se vyplácí a že je můj nejspolehlivější kompas. Ale hlavně to, že štěstí opravdu vychází zevnitř. Že i na tom nejkrásnějším místě na světě se můžu cítit mizerně. Že domov nedělá místo, ale ti nejbližší, kteří při vás stojí. Začalo se mi stýskat. Po svých kořenech. Po rodině. Po stabilitě. Po češtině a síle, kterou mi dává. Srdce opět volá a táhne jiným směrem. Věřím, že se sem, do našeho portugalského doma, budeme vždycky vracet, ale ještě líp, ještě intenzivněji. Že nás čekají další stovky hodin ve vlnách. Strávila jsem tu skoro dva roky svého života, a to jedny z nejhezčích. Kdyby mi loni někdo předpověděl, že odsud dobrovolně odjedu zpátky do Česka, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ale jedna věc, kterou jsem o životě pochopila, je, že se všechno neustále mění. Život je jako proud řeky, která je v neustálém pohybu a lehkost bytí přichází, když se tímhle proudem nechám unášet. Teď mě unáší zase dál a já se mu vzdávám. A cítím pomíjivost každého momentu, každého prožitku. Pomíjivost celé mojí existence na tomhle světě. Loučím se s oceánem. Se západy slunce. S vůní místního vzduchu. S lidmi, kteří mi za tu dobu tolik přirostli k srdci. S balkónem, na kterém mě hřeje silné portugalské slunce. Se svojí surfařskou já. Každičký moment nasávám a celá se v něm koupu. Nádech, výdech. Každý okamžik v sobě ukládám, jako by si ho moje duše uložila do svojí paměti, je napořád se mnou. Stává se nekonečným, nesmrtelným. Jako by někde v časoprostoru část mě pořád seděla na útesu a koukala, jak sluníčko zapadá nad Atlantikem 🌅 #autenticky
Život v Portugalsku jsem si vysnila. Bydlet u oceánu, každý den surfovat. Cíl byl 100 surfování za rok – já jich loni zvládla dokonce 155. Do Ericeiry jsem ale taky přijela hledat lásku k sobě a taky k životu, kterou jsem někde po cestě poztrácela. V Praze jsem dny spíš přežívala, než prožívala. Připadala jsem si jako robot, který splňuje jeden úkol za druhým, ale má necitlivou tvrdou schránku. Cítila se zaseknutě v zajetých kolejích. Portugalsko se jevilo jako vysvobození. Učila jsem se tady naplno žít. Uvědomila si, jak moc mi chybí blízkost přírody. Že pohyb může být neskutečná radost a ne jenom povinnost. Že následovat srdce se vyplácí a že je můj nejspolehlivější kompas. Ale hlavně to, že štěstí opravdu vychází zevnitř. Že i na tom nejkrásnějším místě na světě se můžu cítit mizerně. Že domov nedělá místo, ale ti nejbližší, kteří při vás stojí. Začalo se mi stýskat. Po svých kořenech. Po rodině. Po stabilitě. Po češtině a síle, kterou mi dává. Srdce opět volá a táhne jiným směrem. Věřím, že se sem, do našeho portugalského doma, budeme vždycky vracet, ale ještě líp, ještě intenzivněji. Že nás čekají další stovky hodin ve vlnách. Strávila jsem tu skoro dva roky svého života, a to jedny z nejhezčích. Kdyby mi loni někdo předpověděl, že odsud dobrovolně odjedu zpátky do Česka, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ale jedna věc, kterou jsem o životě pochopila, je, že se všechno neustále mění. Život je jako proud řeky, která je v neustálém pohybu a lehkost bytí přichází, když se tímhle proudem nechám unášet. Teď mě unáší zase dál a já se mu vzdávám. A cítím pomíjivost každého momentu, každého prožitku. Pomíjivost celé mojí existence na tomhle světě. Loučím se s oceánem. Se západy slunce. S vůní místního vzduchu. S lidmi, kteří mi za tu dobu tolik přirostli k srdci. S balkónem, na kterém mě hřeje silné portugalské slunce. Se svojí surfařskou já. Každičký moment nasávám a celá se v něm koupu. Nádech, výdech. Každý okamžik v sobě ukládám, jako by si ho moje duše uložila do svojí paměti, je napořád se mnou. Stává se nekonečným, nesmrtelným. Jako by někde v časoprostoru část mě pořád seděla na útesu a koukala, jak sluníčko zapadá nad Atlantikem 🌅 #autenticky
Život v Portugalsku jsem si vysnila. Bydlet u oceánu, každý den surfovat. Cíl byl 100 surfování za rok – já jich loni zvládla dokonce 155. Do Ericeiry jsem ale taky přijela hledat lásku k sobě a taky k životu, kterou jsem někde po cestě poztrácela. V Praze jsem dny spíš přežívala, než prožívala. Připadala jsem si jako robot, který splňuje jeden úkol za druhým, ale má necitlivou tvrdou schránku. Cítila se zaseknutě v zajetých kolejích. Portugalsko se jevilo jako vysvobození. Učila jsem se tady naplno žít. Uvědomila si, jak moc mi chybí blízkost přírody. Že pohyb může být neskutečná radost a ne jenom povinnost. Že následovat srdce se vyplácí a že je můj nejspolehlivější kompas. Ale hlavně to, že štěstí opravdu vychází zevnitř. Že i na tom nejkrásnějším místě na světě se můžu cítit mizerně. Že domov nedělá místo, ale ti nejbližší, kteří při vás stojí. Začalo se mi stýskat. Po svých kořenech. Po rodině. Po stabilitě. Po češtině a síle, kterou mi dává. Srdce opět volá a táhne jiným směrem. Věřím, že se sem, do našeho portugalského doma, budeme vždycky vracet, ale ještě líp, ještě intenzivněji. Že nás čekají další stovky hodin ve vlnách. Strávila jsem tu skoro dva roky svého života, a to jedny z nejhezčích. Kdyby mi loni někdo předpověděl, že odsud dobrovolně odjedu zpátky do Česka, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ale jedna věc, kterou jsem o životě pochopila, je, že se všechno neustále mění. Život je jako proud řeky, která je v neustálém pohybu a lehkost bytí přichází, když se tímhle proudem nechám unášet. Teď mě unáší zase dál a já se mu vzdávám. A cítím pomíjivost každého momentu, každého prožitku. Pomíjivost celé mojí existence na tomhle světě. Loučím se s oceánem. Se západy slunce. S vůní místního vzduchu. S lidmi, kteří mi za tu dobu tolik přirostli k srdci. S balkónem, na kterém mě hřeje silné portugalské slunce. Se svojí surfařskou já. Každičký moment nasávám a celá se v něm koupu. Nádech, výdech. Každý okamžik v sobě ukládám, jako by si ho moje duše uložila do svojí paměti, je napořád se mnou. Stává se nekonečným, nesmrtelným. Jako by někde v časoprostoru část mě pořád seděla na útesu a koukala, jak sluníčko zapadá nad Atlantikem 🌅 #autenticky
Život v Portugalsku jsem si vysnila. Bydlet u oceánu, každý den surfovat. Cíl byl 100 surfování za rok – já jich loni zvládla dokonce 155. Do Ericeiry jsem ale taky přijela hledat lásku k sobě a taky k životu, kterou jsem někde po cestě poztrácela. V Praze jsem dny spíš přežívala, než prožívala. Připadala jsem si jako robot, který splňuje jeden úkol za druhým, ale má necitlivou tvrdou schránku. Cítila se zaseknutě v zajetých kolejích. Portugalsko se jevilo jako vysvobození. Učila jsem se tady naplno žít. Uvědomila si, jak moc mi chybí blízkost přírody. Že pohyb může být neskutečná radost a ne jenom povinnost. Že následovat srdce se vyplácí a že je můj nejspolehlivější kompas. Ale hlavně to, že štěstí opravdu vychází zevnitř. Že i na tom nejkrásnějším místě na světě se můžu cítit mizerně. Že domov nedělá místo, ale ti nejbližší, kteří při vás stojí. Začalo se mi stýskat. Po svých kořenech. Po rodině. Po stabilitě. Po češtině a síle, kterou mi dává. Srdce opět volá a táhne jiným směrem. Věřím, že se sem, do našeho portugalského doma, budeme vždycky vracet, ale ještě líp, ještě intenzivněji. Že nás čekají další stovky hodin ve vlnách. Strávila jsem tu skoro dva roky svého života, a to jedny z nejhezčích. Kdyby mi loni někdo předpověděl, že odsud dobrovolně odjedu zpátky do Česka, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ale jedna věc, kterou jsem o životě pochopila, je, že se všechno neustále mění. Život je jako proud řeky, která je v neustálém pohybu a lehkost bytí přichází, když se tímhle proudem nechám unášet. Teď mě unáší zase dál a já se mu vzdávám. A cítím pomíjivost každého momentu, každého prožitku. Pomíjivost celé mojí existence na tomhle světě. Loučím se s oceánem. Se západy slunce. S vůní místního vzduchu. S lidmi, kteří mi za tu dobu tolik přirostli k srdci. S balkónem, na kterém mě hřeje silné portugalské slunce. Se svojí surfařskou já. Každičký moment nasávám a celá se v něm koupu. Nádech, výdech. Každý okamžik v sobě ukládám, jako by si ho moje duše uložila do svojí paměti, je napořád se mnou. Stává se nekonečným, nesmrtelným. Jako by někde v časoprostoru část mě pořád seděla na útesu a koukala, jak sluníčko zapadá nad Atlantikem 🌅 #autenticky
Život v Portugalsku jsem si vysnila. Bydlet u oceánu, každý den surfovat. Cíl byl 100 surfování za rok – já jich loni zvládla dokonce 155. Do Ericeiry jsem ale taky přijela hledat lásku k sobě a taky k životu, kterou jsem někde po cestě poztrácela. V Praze jsem dny spíš přežívala, než prožívala. Připadala jsem si jako robot, který splňuje jeden úkol za druhým, ale má necitlivou tvrdou schránku. Cítila se zaseknutě v zajetých kolejích. Portugalsko se jevilo jako vysvobození. Učila jsem se tady naplno žít. Uvědomila si, jak moc mi chybí blízkost přírody. Že pohyb může být neskutečná radost a ne jenom povinnost. Že následovat srdce se vyplácí a že je můj nejspolehlivější kompas. Ale hlavně to, že štěstí opravdu vychází zevnitř. Že i na tom nejkrásnějším místě na světě se můžu cítit mizerně. Že domov nedělá místo, ale ti nejbližší, kteří při vás stojí. Začalo se mi stýskat. Po svých kořenech. Po rodině. Po stabilitě. Po češtině a síle, kterou mi dává. Srdce opět volá a táhne jiným směrem. Věřím, že se sem, do našeho portugalského doma, budeme vždycky vracet, ale ještě líp, ještě intenzivněji. Že nás čekají další stovky hodin ve vlnách. Strávila jsem tu skoro dva roky svého života, a to jedny z nejhezčích. Kdyby mi loni někdo předpověděl, že odsud dobrovolně odjedu zpátky do Česka, asi bych si myslela, že se zbláznil. Ale jedna věc, kterou jsem o životě pochopila, je, že se všechno neustále mění. Život je jako proud řeky, která je v neustálém pohybu a lehkost bytí přichází, když se tímhle proudem nechám unášet. Teď mě unáší zase dál a já se mu vzdávám. A cítím pomíjivost každého momentu, každého prožitku. Pomíjivost celé mojí existence na tomhle světě. Loučím se s oceánem. Se západy slunce. S vůní místního vzduchu. S lidmi, kteří mi za tu dobu tolik přirostli k srdci. S balkónem, na kterém mě hřeje silné portugalské slunce. Se svojí surfařskou já. Každičký moment nasávám a celá se v něm koupu. Nádech, výdech. Každý okamžik v sobě ukládám, jako by si ho moje duše uložila do svojí paměti, je napořád se mnou. Stává se nekonečným, nesmrtelným. Jako by někde v časoprostoru část mě pořád seděla na útesu a koukala, jak sluníčko zapadá nad Atlantikem 🌅 #autenticky
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
Poslední dva měsíce v kostce 🌞 Březen byl taková horská dráha. Na jednu stranu tak hezký, plný slunce, oceánu, dnů strávených s mýma nejoblíbenějšíma lidma. Pracovali jsme na @vlneni_vlneni , našem prvním campu! Byli jsme s Albertem na nejprestižnějších surfařských závodech v Peniche (pro surfaře: viděli jsme John Johna!!). Začal mi jógový kurz “Language of the body”, který se na jógu dívá zase z jiného úhlu pohledu a v mnohém mi otevřel oči. Ale většina měsíce byla i hodně “stormy”, a to myslím jak počasí, tak moje vnitřní rozpoložení. Venku silný vítr, obří vlny a déšť. Uvnitř chaos, smutek, strach, úzkosti, samota… Udělal se mi první opar. Tělo se mnou mluví a ukazuje to, co přehlížím. První úraz na skatu, na první jarní den. Že mám natržený vaz v zápěstí jsem se dozvěděla až o týden později, když jsem přijela na Velikonoce do Česka a mamka mě dohnala na rentgen. První sádra v životě, na tři týdny💪🏻 Všechno se děje z nějakého důvodu a i tahle moje patálie s rukou mi ukazuje cestu. “Zasekla” jsem se díky ní v Česku, z pár dnů se vyklubal víc jak měsíc. Zažila jsem spoustu krásných věcí, který nebyly v plánu, ale díky tomu i spoustu uvědomění. Život mi zase ukazuje trochu jiný směr a všechno se zase mění a otáčí vzhůru nohama 🌪️ Velkou část března jsem strávila plánováním toho, co by mělo být v mém životě jinak, co by se mělo změnit. Pořád jsem hledala venku, říkala si “až se tohle změní, až vyřeším tamto…” Jako by můj život byl zapeklitá rovnice, kterou musím za každou cenu vyřešit. Až pak moje učitelka pronesla: “Život není lineární, nemá žádný cíl, žádnou cílovou rovinku – tou je jedině smrt.” Náš smysl života plníme každou vteřinu, každý moment, každičký den. Tím, že jednoduše jsme, že jsme naživu. Co když už teď je to ONO? I když někdy dost zapeklité, nevyřešené, komplikované, bolavé. Už teď mám všechno, co potřebuju, už teď můžu žít naplno. A když se zamotám, tak si připomenu: Všechno už je. Teď. ✨
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
VLNĚNÍ ERICEIRA SURF CAMP 🌊 🩵 Na akcích Vlnění jsme chtěli spojovat lidi offline a to se nám na našem prvním surf campu povedlo líp, než jsme čekali. Strávili jsme týden v Ericeiře se super partou lidí. Měli jsme krásné počasí, svítilo sluníčko, vlny byly tak akorát pro začátečníky. Surfovali jsme, jezdili na skatu, cvičili jógu a zpívali po večerech s kytarou. V ubytování Lalita House se o nás starali jako o vlastní, každý den jsme se těšili na společný brunch na zahradě. Chtěli bychom ze srdce poděkovat @sementesurfschool , @anaclourenc , @hugodsc , @lalita_house_yoga_camp , bez vás by tenhle týden neproběhl tak hladce. Ale největší dík patří našim surfařům a dobrodruhům, kteří se za námi do Portugalska vydali z Česka a různých koutů Evropy. Většina z nich cestovala sólo a skamarádili se až tady na campu. Každý si tu chytil tu svoji vlnu, ať už doslova, nebo metaforicky. Bylo nám tady s váma fakt krásně a loučení nebylo lehké… Během campu několikrát zaznělo, že se potkala parta lidí na stejné vlně. Nabili jste nás pozitivní energií a tahle akce nás utvrdila v tom, že Vlnění je náš srdcový projekt a těšíme se, kam nás společně zanese. Bára & Albert Za fotky děkujeme @al.ter.photo 📷
Čtyři krátké otázky na jeden krásný pár 😍 Celý rozhovor s @who.is.albert.cerny a @barborapodzimkova najdete v aktuálním květnovém vydání časopisu Marianne ❤️ #interview #couple #couplegoals #marianne #mariannemagazine
