No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
No konečně!!!! Tak a je to tady 😀 Takhle to obvykle dopadá, když se zařeknu, že “Nikdy…..” 😅 .. po nějaký době se mi to vrátí a já jsem nucena přehodnotit svůj pohled na věc.. .. Moje “Nikdy nebudu pracovat se sportovcema” mi vydrželo pár let. Proč jsem kdysi udělala takový radikální rozhodnutí? Protože jsem měla obavu, že bych sportovcům nebyla schopná pomoct. Resp že jim pomůžu maximálně tak ukončit kariéru 😀 Tohle se totiž stalo mně. Čím víc jsem se v sobě začala hrabat (rozuměj poznávat samu sebe), tím jasnější mi bylo, že nejsem na správný cestě a že celá moje sportovní kariéra je akorát důmyslnej obrannej mechanismus, kterej kompenzuje moje zranění, který jsem utržila v minulosti. No, a proto, že jsem to takhle měla já, domnívala jsem se, že to maj takhle i ostatní sportovci. Bála jsem se, že by díky mojí “pomoci” přišli na něco podobnýho. Zpětně svůj omezenej pohled vyhodnocuju jako pěknej bullshirt. Protože si uvědomuju, jakej dar pro mě byl odchod z profesionálního sportu a že od tý doby jsem začala prostě žít 😀 Takže buď sportovci můžu pomoci s jeho těžkostmi, aby se jeho podstata sportovce mohla svobodně projevit, v plný síle. Pokud je pravá. Pokud je levá, tak sportovci můžu pomoct s jeho těžkostmi a on přijde na to, že ten sport vlastně není to, co doopravdy chce❤️ Dneska vidím, že moje sportovní kariéra je obrovskou přidanou hodnotou, kterou profesionálním/vrcholovým sportovcům můžu nabídnout. Proč? Protože jim prostě rozumim 😀 vim jaký to je mít stres ze zápasu. Vím, co je strach z očekávání. Znám bolest z prohry. Chápu jaký to je být pod vysokým tlakem, pod kterým vrcholový sportovci jsou prakticky nonstop. Mám pro ně velký pochopení a porozumění. Vím, co je být profesionální/vrcholový sportovec. Nyní tedy otvírám dveře svý terapeutický místnosti sportovcům a nabízím jim svojí podporu. A proto, že sama vím, jak je obtížný si ve světě sportu finančně obstát, nabízím jim i velmi speciální cenu❤️ Když tyhle svoje nový myšlenky sdílím s přáteli, zpětná vazba, kterou slýchávám je: “no konečně ti to došlo” 😂 Doprovodný song k příspěvku Too old to die young bývala moje nástupovka🥹
Tak jo! Máme tu rok 2024🤩 Včera jsem sice padla cca ve 23:56😅, ale svůj novoroční rituál, kdy se loučím s uplynulým rokem a zapaluju záměr pro rok další, si nenechám ujít 🔥 Letos jsem svůj záměr chtěla vytunit, a zapálit ho Betlémským světlem, který jsem dostala k Vánocům od mojí maminky 🔥🎄 .. a který od tý doby udržuju (jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží 😆) Bohužel, cestu nepřežilo .. a tak epický zažehnutí mýho záměru pro rok 2024 neproběhlo tak, jak jsem si představovala.. a místo plamínku z věčnýho ohně jsem musela použít zapalovač 🥹❤️ Anyway !! Roku 2024 jdu si pro tebe 🤩👊 Ať se nám všem podaří dosáhnout našich záměrů a snů❤️
Tak jo! Máme tu rok 2024🤩 Včera jsem sice padla cca ve 23:56😅, ale svůj novoroční rituál, kdy se loučím s uplynulým rokem a zapaluju záměr pro rok další, si nenechám ujít 🔥 Letos jsem svůj záměr chtěla vytunit, a zapálit ho Betlémským světlem, který jsem dostala k Vánocům od mojí maminky 🔥🎄 .. a který od tý doby udržuju (jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží 😆) Bohužel, cestu nepřežilo .. a tak epický zažehnutí mýho záměru pro rok 2024 neproběhlo tak, jak jsem si představovala.. a místo plamínku z věčnýho ohně jsem musela použít zapalovač 🥹❤️ Anyway !! Roku 2024 jdu si pro tebe 🤩👊 Ať se nám všem podaří dosáhnout našich záměrů a snů❤️
Tak jo! Máme tu rok 2024🤩 Včera jsem sice padla cca ve 23:56😅, ale svůj novoroční rituál, kdy se loučím s uplynulým rokem a zapaluju záměr pro rok další, si nenechám ujít 🔥 Letos jsem svůj záměr chtěla vytunit, a zapálit ho Betlémským světlem, který jsem dostala k Vánocům od mojí maminky 🔥🎄 .. a který od tý doby udržuju (jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží 😆) Bohužel, cestu nepřežilo .. a tak epický zažehnutí mýho záměru pro rok 2024 neproběhlo tak, jak jsem si představovala.. a místo plamínku z věčnýho ohně jsem musela použít zapalovač 🥹❤️ Anyway !! Roku 2024 jdu si pro tebe 🤩👊 Ať se nám všem podaří dosáhnout našich záměrů a snů❤️
Tak jo! Máme tu rok 2024🤩 Včera jsem sice padla cca ve 23:56😅, ale svůj novoroční rituál, kdy se loučím s uplynulým rokem a zapaluju záměr pro rok další, si nenechám ujít 🔥 Letos jsem svůj záměr chtěla vytunit, a zapálit ho Betlémským světlem, který jsem dostala k Vánocům od mojí maminky 🔥🎄 .. a který od tý doby udržuju (jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží 😆) Bohužel, cestu nepřežilo .. a tak epický zažehnutí mýho záměru pro rok 2024 neproběhlo tak, jak jsem si představovala.. a místo plamínku z věčnýho ohně jsem musela použít zapalovač 🥹❤️ Anyway !! Roku 2024 jdu si pro tebe 🤩👊 Ať se nám všem podaří dosáhnout našich záměrů a snů❤️
Zvířata jsou boží 😁 Díky nim se můžeme obrovsky učit a jsou to úžasný léčitelé – protože nejen, že dokážou unést spoustu našich témat (a tím nám ulehčit naše trápení), ale taky nám jich hodně dokážou odzrcadlit – a díky tomu můžem pochopit spoustu věcí a vyléčit si naše zranění. Comtessa Feliina je první zvíře, který bezpodmínečně miluju. (A hned po ní přišel její parťák, Baddie Miloušek) Když je cute, když je pička, když jen tak leží, vrčí na mě, dá mi faka když ji chci pohladit ..nebo mi skáče po krku při somrování žrádla😀 .. prostě může být jaká chce a já ji tak beru (teda když mi chčije do gauče tak to mě dost sere) Je to první zvíře, který se mi vrylo do srdce natolik, že jsi ji potřebovala nechat vyrejpat do kůže 🥹 @janytattoo Vždycky když jsem měla nějaký zvíře, ukazovalo mi, jak je pro mě důležitý téma svobody (pohled na zvíře v kleci nebo stísněným prostoru mě ničí) .. takže většinou, když jsem měla nějaké zvíře, běhalo doma na “volnoběh” a klec nebo terárko měli jako svůj domeček kam se mohli vracet kdy chtěli. Měla jsem takhle naučenou i agamu 😀 přes den si chillovala kde chtěla po bytě .. a na večer se vracela sama do terárka. Největším učitelem pro mě byl Eliot. Byl to lousianský leopardí pes, se kterým jsem strávila 7 měsíců svýho života. Bylo to pro mě tehdy dost peklo, který odkrylo dost závažný témata. Dlouhou dobu jsem o něm tvrdila, že je to můj osobní démon 😅 S Eliotem jsme se rozloučili, musela jsem mu najít jinýho majitele, protože jsem tehdy byla ve stavu, kdy jsem nedokázala přijmout to co mi ukazuje (toho démona ve mně, mě samotnou). Tehdy jsem to brala jako osobní prohru, že jsem se s tím nedokázala poprat. Dneska cítím obrovskej vděk. Že mi ukázal moje témata a zranění a já si je díky němu mohla zpracovávat. Díky zvířatům můžeme poznávat sami sebe ❤️ A jaký je tvůj vztah ke zvířatům? Co pro tebe znamenají? Máš taky nějakýho svýho osobního léčitele? Co tě zvířata naučila? Btw ano, Comtessa Fellina je na fotce trochu vyplašená.. vobsírala mě když jsem se snažila udělat fotku.. tak jsem jí ulovila 🥲
Zvířata jsou boží 😁 Díky nim se můžeme obrovsky učit a jsou to úžasný léčitelé – protože nejen, že dokážou unést spoustu našich témat (a tím nám ulehčit naše trápení), ale taky nám jich hodně dokážou odzrcadlit – a díky tomu můžem pochopit spoustu věcí a vyléčit si naše zranění. Comtessa Feliina je první zvíře, který bezpodmínečně miluju. (A hned po ní přišel její parťák, Baddie Miloušek) Když je cute, když je pička, když jen tak leží, vrčí na mě, dá mi faka když ji chci pohladit ..nebo mi skáče po krku při somrování žrádla😀 .. prostě může být jaká chce a já ji tak beru (teda když mi chčije do gauče tak to mě dost sere) Je to první zvíře, který se mi vrylo do srdce natolik, že jsi ji potřebovala nechat vyrejpat do kůže 🥹 @janytattoo Vždycky když jsem měla nějaký zvíře, ukazovalo mi, jak je pro mě důležitý téma svobody (pohled na zvíře v kleci nebo stísněným prostoru mě ničí) .. takže většinou, když jsem měla nějaké zvíře, běhalo doma na “volnoběh” a klec nebo terárko měli jako svůj domeček kam se mohli vracet kdy chtěli. Měla jsem takhle naučenou i agamu 😀 přes den si chillovala kde chtěla po bytě .. a na večer se vracela sama do terárka. Největším učitelem pro mě byl Eliot. Byl to lousianský leopardí pes, se kterým jsem strávila 7 měsíců svýho života. Bylo to pro mě tehdy dost peklo, který odkrylo dost závažný témata. Dlouhou dobu jsem o něm tvrdila, že je to můj osobní démon 😅 S Eliotem jsme se rozloučili, musela jsem mu najít jinýho majitele, protože jsem tehdy byla ve stavu, kdy jsem nedokázala přijmout to co mi ukazuje (toho démona ve mně, mě samotnou). Tehdy jsem to brala jako osobní prohru, že jsem se s tím nedokázala poprat. Dneska cítím obrovskej vděk. Že mi ukázal moje témata a zranění a já si je díky němu mohla zpracovávat. Díky zvířatům můžeme poznávat sami sebe ❤️ A jaký je tvůj vztah ke zvířatům? Co pro tebe znamenají? Máš taky nějakýho svýho osobního léčitele? Co tě zvířata naučila? Btw ano, Comtessa Fellina je na fotce trochu vyplašená.. vobsírala mě když jsem se snažila udělat fotku.. tak jsem jí ulovila 🥲
Zvířata jsou boží 😁 Díky nim se můžeme obrovsky učit a jsou to úžasný léčitelé – protože nejen, že dokážou unést spoustu našich témat (a tím nám ulehčit naše trápení), ale taky nám jich hodně dokážou odzrcadlit – a díky tomu můžem pochopit spoustu věcí a vyléčit si naše zranění. Comtessa Feliina je první zvíře, který bezpodmínečně miluju. (A hned po ní přišel její parťák, Baddie Miloušek) Když je cute, když je pička, když jen tak leží, vrčí na mě, dá mi faka když ji chci pohladit ..nebo mi skáče po krku při somrování žrádla😀 .. prostě může být jaká chce a já ji tak beru (teda když mi chčije do gauče tak to mě dost sere) Je to první zvíře, který se mi vrylo do srdce natolik, že jsi ji potřebovala nechat vyrejpat do kůže 🥹 @janytattoo Vždycky když jsem měla nějaký zvíře, ukazovalo mi, jak je pro mě důležitý téma svobody (pohled na zvíře v kleci nebo stísněným prostoru mě ničí) .. takže většinou, když jsem měla nějaké zvíře, běhalo doma na “volnoběh” a klec nebo terárko měli jako svůj domeček kam se mohli vracet kdy chtěli. Měla jsem takhle naučenou i agamu 😀 přes den si chillovala kde chtěla po bytě .. a na večer se vracela sama do terárka. Největším učitelem pro mě byl Eliot. Byl to lousianský leopardí pes, se kterým jsem strávila 7 měsíců svýho života. Bylo to pro mě tehdy dost peklo, který odkrylo dost závažný témata. Dlouhou dobu jsem o něm tvrdila, že je to můj osobní démon 😅 S Eliotem jsme se rozloučili, musela jsem mu najít jinýho majitele, protože jsem tehdy byla ve stavu, kdy jsem nedokázala přijmout to co mi ukazuje (toho démona ve mně, mě samotnou). Tehdy jsem to brala jako osobní prohru, že jsem se s tím nedokázala poprat. Dneska cítím obrovskej vděk. Že mi ukázal moje témata a zranění a já si je díky němu mohla zpracovávat. Díky zvířatům můžeme poznávat sami sebe ❤️ A jaký je tvůj vztah ke zvířatům? Co pro tebe znamenají? Máš taky nějakýho svýho osobního léčitele? Co tě zvířata naučila? Btw ano, Comtessa Fellina je na fotce trochu vyplašená.. vobsírala mě když jsem se snažila udělat fotku.. tak jsem jí ulovila 🥲
Zvířata jsou boží 😁 Díky nim se můžeme obrovsky učit a jsou to úžasný léčitelé – protože nejen, že dokážou unést spoustu našich témat (a tím nám ulehčit naše trápení), ale taky nám jich hodně dokážou odzrcadlit – a díky tomu můžem pochopit spoustu věcí a vyléčit si naše zranění. Comtessa Feliina je první zvíře, který bezpodmínečně miluju. (A hned po ní přišel její parťák, Baddie Miloušek) Když je cute, když je pička, když jen tak leží, vrčí na mě, dá mi faka když ji chci pohladit ..nebo mi skáče po krku při somrování žrádla😀 .. prostě může být jaká chce a já ji tak beru (teda když mi chčije do gauče tak to mě dost sere) Je to první zvíře, který se mi vrylo do srdce natolik, že jsi ji potřebovala nechat vyrejpat do kůže 🥹 @janytattoo Vždycky když jsem měla nějaký zvíře, ukazovalo mi, jak je pro mě důležitý téma svobody (pohled na zvíře v kleci nebo stísněným prostoru mě ničí) .. takže většinou, když jsem měla nějaké zvíře, běhalo doma na “volnoběh” a klec nebo terárko měli jako svůj domeček kam se mohli vracet kdy chtěli. Měla jsem takhle naučenou i agamu 😀 přes den si chillovala kde chtěla po bytě .. a na večer se vracela sama do terárka. Největším učitelem pro mě byl Eliot. Byl to lousianský leopardí pes, se kterým jsem strávila 7 měsíců svýho života. Bylo to pro mě tehdy dost peklo, který odkrylo dost závažný témata. Dlouhou dobu jsem o něm tvrdila, že je to můj osobní démon 😅 S Eliotem jsme se rozloučili, musela jsem mu najít jinýho majitele, protože jsem tehdy byla ve stavu, kdy jsem nedokázala přijmout to co mi ukazuje (toho démona ve mně, mě samotnou). Tehdy jsem to brala jako osobní prohru, že jsem se s tím nedokázala poprat. Dneska cítím obrovskej vděk. Že mi ukázal moje témata a zranění a já si je díky němu mohla zpracovávat. Díky zvířatům můžeme poznávat sami sebe ❤️ A jaký je tvůj vztah ke zvířatům? Co pro tebe znamenají? Máš taky nějakýho svýho osobního léčitele? Co tě zvířata naučila? Btw ano, Comtessa Fellina je na fotce trochu vyplašená.. vobsírala mě když jsem se snažila udělat fotku.. tak jsem jí ulovila 🥲
Zvířata jsou boží 😁 Díky nim se můžeme obrovsky učit a jsou to úžasný léčitelé – protože nejen, že dokážou unést spoustu našich témat (a tím nám ulehčit naše trápení), ale taky nám jich hodně dokážou odzrcadlit – a díky tomu můžem pochopit spoustu věcí a vyléčit si naše zranění. Comtessa Feliina je první zvíře, který bezpodmínečně miluju. (A hned po ní přišel její parťák, Baddie Miloušek) Když je cute, když je pička, když jen tak leží, vrčí na mě, dá mi faka když ji chci pohladit ..nebo mi skáče po krku při somrování žrádla😀 .. prostě může být jaká chce a já ji tak beru (teda když mi chčije do gauče tak to mě dost sere) Je to první zvíře, který se mi vrylo do srdce natolik, že jsi ji potřebovala nechat vyrejpat do kůže 🥹 @janytattoo Vždycky když jsem měla nějaký zvíře, ukazovalo mi, jak je pro mě důležitý téma svobody (pohled na zvíře v kleci nebo stísněným prostoru mě ničí) .. takže většinou, když jsem měla nějaké zvíře, běhalo doma na “volnoběh” a klec nebo terárko měli jako svůj domeček kam se mohli vracet kdy chtěli. Měla jsem takhle naučenou i agamu 😀 přes den si chillovala kde chtěla po bytě .. a na večer se vracela sama do terárka. Největším učitelem pro mě byl Eliot. Byl to lousianský leopardí pes, se kterým jsem strávila 7 měsíců svýho života. Bylo to pro mě tehdy dost peklo, který odkrylo dost závažný témata. Dlouhou dobu jsem o něm tvrdila, že je to můj osobní démon 😅 S Eliotem jsme se rozloučili, musela jsem mu najít jinýho majitele, protože jsem tehdy byla ve stavu, kdy jsem nedokázala přijmout to co mi ukazuje (toho démona ve mně, mě samotnou). Tehdy jsem to brala jako osobní prohru, že jsem se s tím nedokázala poprat. Dneska cítím obrovskej vděk. Že mi ukázal moje témata a zranění a já si je díky němu mohla zpracovávat. Díky zvířatům můžeme poznávat sami sebe ❤️ A jaký je tvůj vztah ke zvířatům? Co pro tebe znamenají? Máš taky nějakýho svýho osobního léčitele? Co tě zvířata naučila? Btw ano, Comtessa Fellina je na fotce trochu vyplašená.. vobsírala mě když jsem se snažila udělat fotku.. tak jsem jí ulovila 🥲
Zvířata jsou boží 😁 Díky nim se můžeme obrovsky učit a jsou to úžasný léčitelé – protože nejen, že dokážou unést spoustu našich témat (a tím nám ulehčit naše trápení), ale taky nám jich hodně dokážou odzrcadlit – a díky tomu můžem pochopit spoustu věcí a vyléčit si naše zranění. Comtessa Feliina je první zvíře, který bezpodmínečně miluju. (A hned po ní přišel její parťák, Baddie Miloušek) Když je cute, když je pička, když jen tak leží, vrčí na mě, dá mi faka když ji chci pohladit ..nebo mi skáče po krku při somrování žrádla😀 .. prostě může být jaká chce a já ji tak beru (teda když mi chčije do gauče tak to mě dost sere) Je to první zvíře, který se mi vrylo do srdce natolik, že jsi ji potřebovala nechat vyrejpat do kůže 🥹 @janytattoo Vždycky když jsem měla nějaký zvíře, ukazovalo mi, jak je pro mě důležitý téma svobody (pohled na zvíře v kleci nebo stísněným prostoru mě ničí) .. takže většinou, když jsem měla nějaké zvíře, běhalo doma na “volnoběh” a klec nebo terárko měli jako svůj domeček kam se mohli vracet kdy chtěli. Měla jsem takhle naučenou i agamu 😀 přes den si chillovala kde chtěla po bytě .. a na večer se vracela sama do terárka. Největším učitelem pro mě byl Eliot. Byl to lousianský leopardí pes, se kterým jsem strávila 7 měsíců svýho života. Bylo to pro mě tehdy dost peklo, který odkrylo dost závažný témata. Dlouhou dobu jsem o něm tvrdila, že je to můj osobní démon 😅 S Eliotem jsme se rozloučili, musela jsem mu najít jinýho majitele, protože jsem tehdy byla ve stavu, kdy jsem nedokázala přijmout to co mi ukazuje (toho démona ve mně, mě samotnou). Tehdy jsem to brala jako osobní prohru, že jsem se s tím nedokázala poprat. Dneska cítím obrovskej vděk. Že mi ukázal moje témata a zranění a já si je díky němu mohla zpracovávat. Díky zvířatům můžeme poznávat sami sebe ❤️ A jaký je tvůj vztah ke zvířatům? Co pro tebe znamenají? Máš taky nějakýho svýho osobního léčitele? Co tě zvířata naučila? Btw ano, Comtessa Fellina je na fotce trochu vyplašená.. vobsírala mě když jsem se snažila udělat fotku.. tak jsem jí ulovila 🥲
Bacha na vděčnost!! Může být nebezpečná😲 Vlastně tu máme takovej malej nešvar. Přehnaná vděčnost🤔 Vděčnost začíná být hodně častým a vyzdvihovaným tématem. A je skoro všude. Knížky, časopisy, sociální sítě..všichni melou o vděčnosti🙄 ⚠️Je velkej rozdíl mezi vděčností a “vděčností”. “Vděčnost” je vlastně takový trochu zaklínadlo. A může nám pěkně zavařit. “Měl bys být vděčný…”🥺 Říkali nám, že máme být vděčný. Za to, že máme střechu nad hlavou, máme co jíst, máme práci, že to nedopadlo ještě hůř, že nedostaneme na prdel, … Ano, vděčnost je na místě, ALE 🧐 Připomínky vděčnosti k nám často přicházej ve chvíli, kdy se cítíme pod psa. Prostě nám je na hovno, ať už se stalo cokoli. Rozchod, někdo nám něco řekl v práci, šéf je kokot a dělá dusno, neudělali jsme trénink podle našich představ, přišel vysokej doplatek za elektřinu … je to jedno. Jsou situace, který v nás vyvolávaj emoce, který nám nejsou příjemný. A místo toho, abysme si dovolili těmi emocemi projít, abysme si dovolili je vůbec cítit, najde se nějaká dobrá duše (nebo náš vnitřní hlas), která nám řekne, že “Měl bys být vděčný, protože ostatní jsou na tom mnohem hůř.” V překladu: ”Nemáš právo se cítit tak, jak se cítíš.😖 No, a tak potlačíme ty pocity, který v nás skutečně jsou a nacpeme tam fejkovou “vděčnost” za to, co máme. Protože “bysme měli být vděčný”. Ano, je to tak .. ALE ne za cenu potlačování emocí, který v nás skutečně jsou🤗 Co dělají potlačovaný pocity, který nemaj možnost projít? Stejně jako stojatá voda💧, která nemá možnost proudit. Začnou hnít. To může sklouznout do různých depresivních stavů nebo jiných psychických potíží. Nebo můžou i somatizovat a projevit se skrz nějaký zdravotní problém. Takže – skrze “vděčnost” cesta spíš nevede. Nebo vede, ale asi ne tam, kam bysme si přáli. Možná tak do našeho malýho osobního pekla. A co je teda vděčnost? Mrkni na celý článek na www.medojedik.cz Jaký je tvůj vztah k vděčnosti? Připadá ti, že bys měl/a být vděčná, ale něco ti tam prostě nesedí 🙂 ??
Tenhle víkend byl pro mě dost intenzivní a ve znamení studia. V rámci mýho terapeutickýho výcviku jsme měli výjezd. Bylo to boží. Miluju to. Zase jsem o něco chytřejší, zase o to víc uvědomělejší, jak vim uplný hovno😀 – aneb klasika, čím víc vím, tím víc nevím. Nebude to trvat dlouho a přestanu dávat příspěvky na socials úplně 😆 z důvodu pocitu naprostý nekompetence o čemkoli mudrovat… a nebo budu dávat jenom nabídky k zamyšlení.. 😅 No.. co ale vím stále jistěji je, že loudám směrem svýho poslání. Píšu loudám, protože na sprintování k cílům už ser*u 🥹 .. taky vím jistě, že až dokončím tenhle výcvik, vrhnu se do výcviku dalšího. Protože mě to bavil, naplňuje a dává smysl.. a taky protože můj záměr je poskytovat terapeutický služby v nejvyšší možný kvalitě, který budu schopná dosáhnout 😌 V současné době otvírám dveře novým klientům. Buď online nebo osobně v mojí lesní terapeutovně v Chyňavě(Beroun). A taky se chystám svojí působnost rozšířit na PRAHU 🤩 Takže pokud máš zájem o konzultace/terapie – či znáš někoho, kdo potřebuje medojedího terapeuta, mám otevřené dveře 😁🙏
Stín – nevědomá část naší osobnosti .. #desnedlouhyslinty ⚠️alert⚠️ Dneska jsem nemohla spát.. usnula jsem až ráno. Formulovaly se ve mně myšlenky, o kterých si myslím, že je důležitý, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Jsem přesvědčená, že kdyby si společnost byla vědoma svýho Stínu (nevědomí, potlačený osobnosti, potlačeného já), kdyby si lidi uvědomovali svoji podstatu, sami sebe .. neděly by se takový šílený věci.. Nešťastná událost na Filosofické fakultě je ukázkovým příkladem toho, kam až potlačování Stínu (sebe sama) může v krajním případě vést. Dlouhodobé potlačování našeho Stínu může mít za následek to, že si Stín prorazí cestu ven přes bariéru, která ho držela na uzdě. Následně pak přebírá kontrolu nad vědomím člověka. Každý z nás (opravdu KAŽDÝ) má svoji světlou a temnou stránku. Ta světlá stránka je takový to, jak se prezentujeme navenek. Jak jsme byli vychovaný. To, jak se snažíme působit, jak chceme vypadat, jak o sobě smýšlíme, co o sobě víme, to vědomé.. To CO JSME. No a ta temná stránka naší osobnosti? To je ta, kterou nikomu neukazujem. Protože je nežádoucí. Potlačujeme ji. Tuhle část naší osobnosti nikdo nemá rád, je naprosto nepřípustná. Nikdo ji neměl rád, když jsme byli děti. Možná jsme za ní byli i trestaní. Tak jsme se naučili ji potlačovat. Vytěsnili jsme části našeho já do nevědomí. Dotáhli jsme to až tak daleko, že si tuhle část ani NEUVĚDOMUJEME. Říká se tomu Stín. Potlačená, nevědomá část naší osobnosti. .. Celý článek o Stínu najdeš na www.medojedik.cz
Cítím hluboký soucit se všemi raněnými bytostmi. Mám potřebu vyjádřit podporu, kterou v dané nešťastné situaci můžu. Pokud byste potřebovali podporu vzhledem k události na Filosofické fakultě, či znáte někoho, kdo by terapeutickou podporu potřeboval, napište mi nebo předejte můj kontakt. Důležité je zmínit, že nejsem vystudovaný psycholog, jsem ve výcviku poradenských a terapeutických dovedností. Další možnost podpory nabízí In IUSTITIA. Nabízí pomoc přeživším, svědkům, a blízkým obětí střelby. Krizová telefonní linka obsazena vyškolenými krizovými interventy bude v provozu celou noc a zítřek. Telefonní číslo je: 773 177 636 🕊️
Sedím, vychutnávám si svoje ceremoniální kakao a čumím na svůj letošní vánoční stromek. Asi nikoho moc nenadchne 😅.. ale pro mě je symbolem letošní pohody, klidu, chillu a absence jakýhokoli předvánočního stresu 🥹🎄 Hele!! 🤔 sice není tenhle stromek největší .. ale uznej, že má fakt koule 😂❤️
